Ať si děti zkusí, jak se skládá hudba. Z Dvořákova památníku děláme kulturní centrum, sázíme na interaktivitu, říká Vojtěch Poláček

Když začal Vojtěch Poláček pracovat v Divadelním oddělení Národního muzea, překvapil jej v šuplíku nalezený zaprášený rámeček. Ukázalo se, že vlasy uvnitř rámečku jsou kadeře hudebního skladatele Ference Liszta. Podobné objevy učinil i jako čerstvý ředitel Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami, tam na něj zase vypadly staré plány budovy. „Tohle mě na mé práci baví. Nemusíte chodit na vykopávky, abyste objevili něco nového,“ usmívá se sedmatřicetiletý Poláček. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval divadelní vědu a dějiny umění, přičemž během studia se zajímal hlavně o scénografii, divadelní architekturu a neotřelé prostorové koncepty. V posledních letech ho zajímá zejména nonverbální divadlo, které pracuje abstraktně a které si divák musí domýšlet sám. Takové jsou podle něj kupříkladu aktivity soubodu Handa Gote, jejichž interpretace je závislá na samotném divákovi.

V Památníku Antonína Dvořáka umístěném v zámku ve Vysoké je dodnes hudební salon|foto: Archiv Památníku Antonína Dvořáka, autor P. Hron

Od zarostlého parku k Rusalce

Poláček také rád hraje na violoncello, ostatně na tento nástroj hrával i skladbu Klid lesa, kterou složil jeho aktuální „zaměstnavatel“ Antonín Dvořák. Ředitelem Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami se stal v momentě, kdy se s rodinou odstěhoval na venkov, a do práce to tak má, jak ve Vizitce řekl, jen patnáct minut. Zpočátku měl v památníku po ruce jen uklízečku, zahradníka a zarostlý park, a tak do týmu přibral kurátorku a produkčního a společně začali okolí i vnitřek budovy zvelebovat. 19. června sklidí velké plody, okolo zámečku a jednoho z jezírek totiž hned v několika reprízách ožije Dvořákova opera Rusalka. Na její interpretaci se budou podílet Operní studio Praha, Základní umělecká škola a místní obyvatelé.

Rusalka ale není jediná aktivita směrem k potenciálním novým návštěvníkům památníku. Ve vývoji je například speciální mobilní zvuková aplikace, která Dvořáka a jeho inspirace připomene i v okolním lesoparku. „Chtěl bych, aby se z muzea stalo širší kulturní centrum. Pořádáme různá promítání a přednášky, samotná expozice by měla být mnohem víc interaktivní, hravější, aby oslovila i rodiny s dětmi, ale přitom si zachovala odbornost. Chceme například, aby si děti mohly vyzkoušet, jak se skládá a interpretuje hudba,“ vysvětluje Poláček. Už nyní si ve Dvořákově památníku můžeme prohlédnout výstavu s názvem Do nového světa!, která srovnává zaoceánské zkušenosti vysokoškolských přátel Antonína Dvořáka a spisovatele Josefa Václava Sládka. I o této výstavě, vztahů obou mužů k Indiánům a tradiční americké kultuře, ale i o vzácném Dvořákově cestovním kufru Poláček ve Vizitce poutavě promluvil.