Anna Beata Háblová: Vášeň a architektura
Už je tomu jedenáct let, ale pamatuji si to, jako by se to stalo včera. Šla jsem širokou ponurou chodbou, do níž se skrz okna jako pražce pokládalo slunce.
Ruce mě bolely od těžkého ulepeného modelu architektonického návrhu a na zádech mi visel tubus se semestrálním projektem.
Anna Beata Háblová: Duchovní pračka Petra Pelčáka
Můj otec se narodil v malé vsi ztracené kdesi v hlubinách Vysočiny. Pár podlouhlých stavení kolem neforemné návsi, a pak už jen pole, lesy, louky, remízky, stráně a zabahněné rybníky.
Světlo a stíny chodby mě přibližovaly ke chvíli zúčtování, ve které budou naše projekty souzeny. Přijdou slovutní kritikové, kteří mačetami slov rozsekají všechno nedostatečné a nedokonalé. A nejeden student se pak ocitne na dně, přesně na tom místě, kde to tak zlověstně duní.
Pamatuji si ten den, protože to bylo necelý týden po mé svatbě, kdy jsem si poprvé připustila, že existují i jiné věci než jen posedlost architekturou. Například úplně obyčejný, všední život, kterému je úplně lhostejné, jestli nám v Praze stojí Tančící dům, nebo je místo něj jen průměrný činžák. A tak jsem se po probdělých nocích, které završila nelítostná kritika, procházela po tomto dutém dnu, ohmatávala jeho stěny a přemýšlela nad tím, jestli je to právě takto v pořádku.
Anna Beata Háblová: Palác DRN na Národní
Během jedné přednášky v Japonsku jsem obdržela dotaz, co je to umění. Slyšela jsem se, jak odpovídám: Umění je způsob myšlení.
Můj bývalý pedagog a oceněný architekt roku 2018 Petr Hájek o sobě říká, že je gambler. Architektuře je schopný obětovat vše, a přesně to vyžadoval a vyžaduje po svých studentech. Učí je nadchnout se pro práci tak, aby jí dali celý svůj život. Aby jí obětovali sami sebe i své blízké. Z Hájkových staveb je cítit posedlost. Jeho stavby jsou uměním, důsledným dotažením konceptu, ke kterému je umanutost potřeba.
Umět skloubit více funkcí v jednom prvku je jedním ze základních charakteristických rysů Hájkových staveb. Představte si do růžového polyuretanu obalený rodinný dům ve svahu, jehož podlaha tento svah kopíruje. Šikmá podlaha není samoúčelná, slouží jako promítací místnost ale i jako rampa, pro komunikaci mezi patry.
Představte si centrum environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí, které je převážně zahloubené v zemi, a jehož tvar vychází z geometrie pohoří Krkonoš. Je to kříženec domu a krajiny, jeho střecha porostlá rostlinami je interpretací horské louky a lze na ní sledovat některé přírodní procesy.
Jiný dům, s názvem Chameleon, je hvězdicí, jejíž každé rameno směřuje ke konkrétnímu stromu v zahradě. Jednotlivé místnosti tak dostávají zcela osobní charakter. Obývací pokoj má výhled na jabloň, ložnice na třešeň, koupelna na broskvoň, hostinský pokoj na stříbrný smrk a dětský pokoj na ořech.
Anebo si zkuste představit rekonstrukci Vodárenské věže na Letné, do které Hájek zabudoval mohutný periskop. Samotná věž jako by nestačila, architekt jí dal něco, co její základní účel přesahuje.
Vnitřní ustrojení Petra Hájka nejlépe prozrazují jeho skici, něčím připomínající živelné kresby dětí. Petr Hájek si hraje, a to až do vyčerpání. Ve své hlavě nosí podivuhodné světy, které mají to štěstí, že se občas dostanou ven a stanou se skutečností.
Vášeň pro vlastní profesi nese své plody. Díky takové posedlosti vznikají výjimečná díla. Na druhou stranu, i průměrné stavby mají ve městech své místo, jsou jeho základem. Průměrné stavby jsou paradoxně měřítkem kvalitní architektury. To není omluva pro špatné stavby, ale připuštění si života.
I přes to, že jsem se vášní pro architekturu nakazila, připomínám si občas větu z jedné hinduistické knihy, na kterou upozorňuje jezuitský kněz Anthony de Mello v knize Bdělost: „Vrhni se do vřavy bitvy, ale srdce ponech Pánu u nohou.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
