Anders Refn: Střihač chrání diváky před špatnými hereckými výkony
Anders Refn je světově proslulý filmový střihač, o něco méně proslulý režisér, dobrý společník a vůbec veselý chlapík. Má právo být pyšný na to, co dokázal, ale sám ze sebe nic moc nedělá. Je mimo jiné dvorním střihačem Larse von Triera, ale počet režisérů, se kterými spolupracoval, jde do desítek.
Na Letní filmové škole v Uherském Hradišti patřil k nejváženějším hostům, byl neustále ze všech stran obletovaný, přesto si ale udělal čas na rozhovor pro vltavskou Mozaiku.
Režisér Andrzej Jakimowski: Je v nás strach
Andrzej Jakimowski patří k nejvýraznějším polským filmovým režisérům současnosti. Na svém kontě má pět celovečerních a množství krátkých a dokumentárních snímků. V Uherském Hradišti jsem viděl dva – Imagine, odehrávající se na klinice pro nevidomé v Portugalsku, a Tenkrát v listopadu, příběh rodiny, která po exekuci přišla o všechno.
Organizátoři Filmovky si od jeho návštěvy slibovali hlavně to, že uvede na pravou míru všelijaké zvěsti a pověsti, které kolují o režisérovi Larsi von Trierovi. Třeba o jeho namyšlenosti, sexismu a rasismu. „Lars má své noční můry, úzkosti a fobie, o nich točí filmy, ale ve skutečnosti je to velice milý člověk. Dokazuje to i skutečnost, že až na dvě výjimky všichni herci, se kterými pracoval, s ním chtějí točit znovu,“ vysvětluje Refn. Závdavkem dodává, že málokdo umí napsat tak skvělé role pro herečky od čtyřiceti let výš, jako právě Lars von Trier. A herečky se mu odvděčují skvělými výkony, za které získávají ceny na nejprestižnějších filmových svátcích světa.
Každý z filmů Larse von Triera je jiný, každý svébytný a osobitý. I práce na nich, říká Refn, je pokaždé jiná. „Trier začíná s filmem vždycky od nuly, nikdy neopakuje svoje předcházející postupy, naopak – přemýšlí, jakými novými cestami se vydat. Sám se sebou hraje hru: u každého filmu si vymyslí pravidla, samozřejmě vždycky jiná, která se musejí dodržovat. A dodržuje je,“ vysvětluje slavný střihač. Příkladem takových pravidel je třeba známý manifest Dogma 95. A jeden příklad: snímek Manderlay, který je vlastně pokračováním filmu Dogville, se Dogvillu vůbec nepodobá, je zcela jiný. „Takhle je to u Larse von Triera vždycky, je to u něj normální,“ uzavírá téma Trier střihač Anders Refn.
Na natáčení filmů, které stříhá, Refn nechodí. Udělal to jednou, to bylo nezbytné, ale jinak se „placu“ vyhýbá. Kvůli nutnému odstupu od legrace a přátelství, která natáčení provázejí, ale na plátně nejsou vidět. „Úkolem střihače je totiž zabíjet miláčky, všechno to, k čemu si režisér vytvoří kladný vztah a už nevidí, že to nevyšlo úplně nejlépe, tak, jak si původně představoval. To už nedohlédne, a od toho je právě střihač. Střihač chrání publikum před špatnými hereckými výkony, před těmi, které si chce režisér ve filmu z různých iracionálních důvodů podržet. Střihač musí být přísný,“ upřesňuje Refn jednu z nutných profesních vlastností. V jednom filmu vystřihl dokonce hned dvě postavy, protože tam nesedly, snímek se kvůli nim rozpadával. I když je hráli velmi dobří a velmi drazí herci. „Ty postavy prostě nezapadali do struktury filmu,“ shrnuje.
Jako střihač putuje Refn po celém světě. „Stejně jako je každý film Larse von Triera jiný, je jiná i práce s každým režisérem. Nenajdete dva stejné,“ popisuje své zkušenosti střihače – světoběžníka. Důležité podle něj je hlavně to, že film, který stříhá, nesmí být filmem Anderse Refna, ale toho kterého režiséra.
Lidé na západě smrt odmítají a dělají, jako by neexistovala, říká Katarzyna Boni
Jak je možné vyrovnat se s katastrofami, jako jsou mohutné zemětřesení, ničivé vlny tsunami nebo výbuch jaderné elektrárny? Na to v knize nazvané Ganbare! Workshopy smrti hledá odpověď polská novinářka a reportérka Katarzyna Boni. Téměř dva roky v Japonsku sledovala a zachycovala zkušenost lidí, kteří se stále vyrovnávají s prožitkem i důsledky katastrofy jaderné elektrárny Fukušima, která se vlivem tsunami a zemětřesení odehrála v roce 2011.
Sám si přitom režisérskou profesi několikrát vyzkoušel. Filmů, které režíroval, není mnoho, jsou ale žánrově různé. Najdeme mezi nimi detektivku, dobovku, žánrovku… „Vždycky je nejdůležitější, a toho by se měl každý režisér držet, dělat film, který musíte točit. Ne film, který si u vás někdo objedná. Toho jsem se držel, a vždycky mě zas a znova překvapilo, jak těžká je režisérská profese, kolik obnáší útrap a problémů. Takže: pokud nemusíte film natáčet, nedělejte to. Točte, jenom když musíte, protože vám to zásadně změní život,“ apeluje Anders Refn na všechny ty, kteří mají režisérské ambice.
