Začíná 81. ročník festivalu Pražské jaro. „Má vlast v podání rozhlasových symfoniků bude jiskrná a energická,“ říká vedení akce
Dnes začíná 81. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Potrvá do 4. června a nabídne více než šest desítek akcí od velkých orchestrálních koncertů přes vokálně-instrumentální projekt až po soudobou hudbu, masterclassy a programy pro mladé publikum. Zahajovací večer propojí dvě výročí: osmdesát let od založení festivalu a sto let Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Ten pod taktovkou Petra Popelky uvede ve Smetanově síni Obecního domu Smetanovu Mou vlast.
Čtěte také
„Symfonický orchestr Českého rozhlasu k Pražskému jaru patří, vystoupil na něm již roku 1948 a od té doby na festivalu provedl 226 koncertů,“ říká ředitel Pražského jara Robert Hanč. „Petr Popelka jako dirigent ke každému koncertu přistupuje naplno, i dnes očekávám, že půjde o jiskrné provedení cyklu Má vlast,“ říká umělecký ředitel festivalu Josef Třeštík.
Robert Hanč nastoupil do čela Pražského jara na začátku letošního roku. „Chceme být ještě o kousek odvážnější, chceme se ještě více otevírat edukacím a mezioborovým projektům, ale rozhodně to neznamená, že budeme něco bourat,“ míní nový ředitel.
Poslechněte si celý rozhovor s ředitelem Robertem Hančem a uměleckým ředitelem festivalu Josefem Třeštíkem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Mark Ravenhill: Angela. Daniela Kolářová v roli ženy, která nepoznává svého syna
-
Rozhodněte, která skladba rozezní varhany u sv. Víta. Poslechněte si tři kompozice a jednu vyberte!
-
John Irving: Svět podle Garpa. Tragikomický světový bestseller v podání Michala Bumbálka
-
Osudy Ladislava Heryána. Vzpomínání katolického kněze, filozofa, hudebníka a pedagoga
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
