Alena Zemančíková: Vejce a já
Nejhnusnější prázdninovou brigádu mám spojenou s vejci. Probíhala v třídírně, kam byla vejce svážena z okolních drůbežáren, na speciálních stolech byla prosvícena, pukavci vybráni, a pak se podle velikosti vajíčka kutálela několika koryty, dole jsme je vybírali a skládali do papírových plat. Když bylo plato plné, vzala paní kontrolorka velké razítko formátu šest krát šest vajec, namočila je do červené barvy a natiskla písmeno: A, B, C, D – podle velikosti.
Když člověk u stroje nebyl dost rychlý, vejce se na sebe tlačila a praskala – to byly zmetky a prodávaly se jako takzvané křapky. O křapky byl velký zájem, byly levné, ale nevydržely. Za zmetky byly srážky z platu.
Čtěte také
Práce byla strašně nudná a stereotypní, navíc to ve vajíčkárně páchlo a výdělek byl pod lidskou důstojnost. Usínala jsem u třídícího stroje, ale zbyl mi z toho pocit vejce v dlani drženého tak, aby se nenakřáplo.
Dnešní recepty už nepočítají s tolika vejci, jako Magdaléna Dobromila Rettigová. Vidíme, že do některých jídel se dokonce vůbec vejce dávat nemusí, dají se nahradit jogurtem nebo to jde vůbec bez vajec, k výrobě italských těstovin například stačí mouka a voda. Taky už se vejce netřídí tak, jak jsem to zažila na brigádě, už na to máme onačejší, dokonale automatizované provozy. Podobné provozy ostatně máme i na chov slepic – jestli se tedy takovému způsobu produkování vajec dá říkat chov.
Čtěte také
Kolem snad největší továrny na vejce jezdím každou chvíli vlakem. Jsou to tři obrovské haly, kde vůbec nespatříte člověka, jen venku parkuje několik aut a kamionů. Haly jsou plechové, kolem je beton. Ptala jsem se jednou místního člověka, jestli je morálně přijatelné a zákonné takovým způsobem zacházet s živými bytostmi: vážně jsem se domnívala, že tento způsob chovu drůbeže už je zakázaný.
Dostalo se mi odpovědi, že totální uzavřenost slepičích hal je nutná taky proto, aby se od volně žijících ptáků slepice nenakazily ptačí chřipkou. Tehdy jsem neměla protiargument, dnes už ho mám: slepice v Brodu nad Tichou se stejně ptačí chřipkou nakazily a musely být zlikvidovány způsobem, ze kterého by člověku mohlo i přeskočit, kdyby to musel dělat. Připomínám jen, že se používá de facto plynová komora.
Čtěte také
A protože každá katastrofa je i senzace, už vzniká panika a píšou se články o tom, jak nastane tragický nedostatek vajec, a budou drahá.
Ale vejce není jen nějaká věc, je to zárodek života, který nám příroda ve své štědrosti předložila i k jídlu a v dobrém rozmaru esteticky dvoubarevně pojednala. Z vajec, která kupujeme v obchodě, se sice žádný život nevylíhne, protože slepice neviděly kohouta ani z dálky, ale stejně je absurdní, aby tak dokonalý vývojový model byl příčinou hromadného vraždění. A to, že se ptačí chřipce, které se dříve říkalo drůbeží mor, nelze vyhnout, ani když ptáky zavřeme do prostoru, kam živý tvor zvenku nepronikne, kam nejde ani přirozené světlo a venkovní vzduch, bychom měli pochopit jako varování.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.