Alena Zemančíková: Jedna báseň ze hřbitova

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03120570.jpeg

Hranici mezi Čechami a Bavorskem tvoří na Chebsku začasté potok nebo řeka.

Ta nejvýznamnější, Ohře, hranici protíná, ale její menší přítok Odrava meandruje mezi modře označenými bavorskými a kamennými českými hraničními sloupky. Odravu člověk, který jede po silnici nebo vlakem, na první pohled v krajině ani nezaznamená, protože se na ní rozlévá přehrada Jesenice, kterou auto i vlak přejíždí po mostě. Až v končinách mezi poli a lesy se řeka ukáže v plné kráse.

Německy se jí říká Wondreb, než se dostane do Čech, protéká starobylým městem Waldsassen, kde v roce 1133 založili bratři cisterciáci klášter: odsud se kolonizovalo celé okolí a odtud byl také založen klášter v severočeském Oseku a Sedlci u Kutné Hory.

Podél Odravy vede vyasfaltovaná stezka, po níž kdysi jezdila vojenská auta pohraničníků. Hned vedle této cesty stála takzvaná signální stěna, elektricky nabitá zadrátovaná zábrana, za kterou se živý tvor nedostal. Od roku 1951, kdy bylo vytvořeno hraniční pásmo a hranice neproniknutelně uzavřena, bylo v oblasti vysídleno a zbořeno několik vesnic, po roce 1945 znovu dosídlených.

Jednou z nich byla Krásná Lípa, německy Schönlind, obec o 150 obyvatelích, která zde stála, pokud víme, už od roku 1312. Dnes tudy vede cyklostezka a místo je označeno, ale i bez toho je identifikovatelné podle čtyř starých kaštanů, rostoucích kdysi  na návsi.

Obec měla i hřbitov, který postupem času zarostl lužním pralesem, s úžasem jsme ho objevili po otevření hranic, kdy tam chebský historik Frank Boldt uspořádal první work-camp. Ale až o mnoho let později se hřbitov dočkal důstojné úpravy zásluhou Nadačního fondu Historický Cheb.

Při té příležitosti byla při vstupu do hřbitovního areálu vztyčena i kamenná stéla s nápisem v češtině a v němčině. Text se týká doteku smrti, v němčině je velmi poetický a ne úplně konvenční. Český překlad je kostrbatý až do nesrozumitelnosti, obsahuje i gramatickou chybu.

Po roce 1989 takové nápisy s chybami dosvědčovaly, že německé spolky rodáků, které s obnovami hřbitovů a posvátných míst v krajině pohraničí začaly, svěřují překlady německých textů spoluobčanům, kteří češtinu úplně dokonale neovládají. Tady ale je památník zbudován nadačním fondem se sídlem v Chebu, a o to víc mě mrzí, že iniciátoři nezadali literární překlad. Je škoda sekat do kamene špatné významy a gramatické vazby.

Cestou domů jsem pořád musela myslet na tu báseň – nebo co to je za text. Pod ním je vytesáno jméno Wenzel a ještě níž jméno autora: Werner Fritsch. Musím se podívat do internetu, co to je za regionálního autora, nesmím však dřív, než dojdu domů, zapomenout jeho jméno.

A jak jsem na to jméno usilovně myslela, vytanulo mi náhle v paměti, že přece německého spisovatele Wernera Fritsche znám, že je to autor rozhlasových her, z nichž některé jsme natočili i u nás, že dokonce jeho Shakespearova lebka byla napsána přímo na objednávku Českého rozhlasu. Je to typický postmodernista. Ale to jistě nebude on.

Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že Werner Fritsch se narodil roku 1960 ve Waldsassenu a dodnes částečně bydlí v obci Wondreb  poblíž Tirschenreuthu. A jeho román Cherubim, ze kterého je vzat úryvek na stéle u hřbitova, se v tomto kraji také odehrává, knecht či česky čeledín Wenzel je jeho vypravěčem.

Jiný Werner Fritsch v německém slovníku spisovatelů není, zato tenhle je nositelem řady literárních cen, výčet jeho děl je velice dlouhý, významné místo v něm zaujímají monodramata, z nich jedno, Enigma Emy Göring, známe u nás v podání Hany Maciuchové.

Přemýšlela jsem, proč mi to zjištění udělalo takovou radost, vždyť nakonec každý člověk je odněkud. Jistě, ale tenhle významný moderní spisovatel dosvědčuje, že v česko-bavorském pohraničí už nejsme jen prostorem egerlandských vyprávění národopisných blouznivců, přesvědčených o zvláštní národní identitě sudetských Němců. Už o něm píše i moderní autor evropského střihu a nadhledu. Škoda, že román Cherubim nemáme v českém překladu.