Alena Scheinostová: Srazit slona
432. Takový je zatím počet lidí, kteří během letošního roku přišli na silnici o život. Dopravních nehod bylo zatím něco přes 81 tisíc a za devět tisíc pět set něco mohlo to, že jsme řídili příliš rychle. Tak rychle, že jsme si určitě ani nevšimli doslova statisíců dalších obětí, které zůstávají po naší jízdě kolem silnic nebo i přímo ve vozovce.
A ano – pokud jsme si nevšimli, znamená to, že to pro nás dopadlo tentokrát dobře.
Čtěte také
„Čuník je svinec,“ pravil mi onehdy zasmušilý pán, stoje ve večerním šeru na kraji erčtyřky nad bezvládným divočákem, s rozsekanou kapotou za ještě se třesoucími koleny. Ne, nepotřebuje prý nic, a ten divočák už taky ne. Před pár lety spočetli na Mendelově univerzitě, že takových čuníků padne podél silnic každý rok zhruba 17 tisíc. U srnců je těch tisíců asi 130, u zajíců 144 – jako vyvolených v Apokalypse – a třeba u jezevce, kterého jinak skoro nikdo nepotká, je to celých osm tisíc. Tisíce koček, psů a ptáků, žáby a myši ani nepočítaje.
Odborníci přes nehody a pojištění vedou takzvaný SRNA index, ten si ovšem nevšímá ani tak srn, ani jezevců a myší, ale spíš hmotných škod na vozidlech, které se se zvířaty srazí. Ostatně i ta „srna“ v názvu je zde pouhou zkratkou pro „sražené a nabourané“. Onen zasmušilý pán vlastně vyslovil všem těm kolaterálním obětem ještě tak nejsoucitnější epitaf.
Čtěte také
Také se k němu přidávám a nezapírám, jak obrovsky se mi ulevilo pokaždé, když jelen přeběhl jen v dálce, liška stačila uskočit a to, co skončilo pod mými koly, byl jenom takový párkilový zajíc. Ale přesto na mě pokaždé dýchne trochu hrůzy, když míjím beztvaré, krvavé zbytky něčeho, co donedávna žilo, a byl-li to třeba kocour nebo voříšek, dokonce se to nějak jmenovalo a někdo to měl rád.
A kromě lítosti, že kdosi ztratil společníka, se potýkám s tou chvílí nucené lekce anatomie: zde byla páteř, milá studentko, tady játra a tohle vespodu, to je dislokovaná kyčel, articulatio coxae, prognóza beznadějná, pacient zemřel. Podejte mi svůj SRNA index, dnes jste se moc nepředvedla, v příštím semestru ať je to lepší.
Čtěte také
Kdo často jezdí – a zvlášť za soumraku, kdy zvířata vyrážejí hledat něco k snědku – dokáže už se snadno obejít bez filmů s krvavými scénami, metalových triček s hnijícími lebkami a hnáty, bez hrůzostrašných scén ze středověkých fresek nebo postmoderních komiksů. Stačí krapet zpomalit a pozorněji se dívat kolem sebe.
No dobrá – jsem si vědoma, že se teď pokouším o výchovný fígl. Ale přece jen, pokud – jak říká BESIP – působí jelen ve srážce v šedesátikilometrové rychlosti silou dospělého slona, bude to v padesátce už jen trochu větší slůně. Odnese to jen auto, anatomii nastudujete z učebnice a protentokrát nejspíš všichni přežijí. Včetně toho slona.
Nejposlouchanější
-
Hilary Bellová: Vlčí ukolébavka. Může být devítileté dítě vrahem?
-
Julien Green: Bratr František. Román o životě velikána středověkého mnišství
-
Marie Zelbová: Táňa Praha 3 Žižkov. Krásy a hrůzy dětství prožitého v bytě otevřeném všem přátelům
-
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol. „Jediné, co v životě je jisté, je smrt“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
-
Mít svůj kout
Jitka Zelenková -
PRAŽSKÉ JARO - PRAGUE SPRING FESTIVAL - GOLD EDITION vol. 7
Bedřich Smetana, Česká filharmonie, Wolfgang Sawallisch, Johannes Brahms, Pražský filharmonický sbor, Roberta Alexander, Thomas Allen, Lubomír Mátl, Erich Leinsdorf, Miroslav Mareš, Jaroslav Vašíček, Jan Málek, Zbyněk Matějů -
Gramotingltangl
Jiří Suchý, Jiří Šlitr


