Alena Scheinostová: Na chatě byla návštěva

Nikoliv finanční, činíváme tak zcela nezištně; ale mám na mysli potenciál vytvářet napínavé situace, iniciovat nečekaná setkání, a především vrhat do oběhu předměty, které by jinak pasivně spočívaly někde ve skříních nebo šifonérech.

Čtěte také

Alena Scheinostová: O tvrdohlavém Franzovi

Pokud půjčíte známým chatu, musíte v první řadě předat klíče. Někdy to obnáší pouze krátký sraz zpravidla narychlo cestou z práce někde u tramvaje, „aby to bylo tak nějak na půl cesty“ čili tak, že to obě strany mají daleko. Někdy má klíče sousedka v té chatě naproti, ne v té se zelenou střechou, ale v té s hrnečky na plotě, to určitě najdete, a v nejhorším se seznámíte s půlkou vesnice.

A někdy dojde na zapojení fantazie a ukrytí klíčů přímo u chaty, na místo, které je dostatečně nápadité, aby je neodhalil případný zloděj, ale zároveň dostatečně zřejmé, aby je našla ta ubohá návštěva. Protože už to tak nedělám, mohu tu naznačit, k čemu po několik let sloužila ta šroubovací sklenička s mletou kávou, která stávala u nás na trámu nade dveřmi. Teď už je místo ní rehčí hnízdo a rohožku nemáme, takže si hledejte, šmudlové!

Čtěte také

Alena Scheinostová: Biologia pauperum

Teď už návštěva drží klíče v ruce a brzy je uvnitř. Detailně jsme jim popsali, kde se zapíná elektřina a kde voda, kde najdou nádobí a proč to v noci píská a s čím je potřeba zarumplovat, když nejdou dovřít okna. Kde se rozsvěcí na záchod, kudy pro pivo do sklepa a jaké je heslo na wifinu. Dny plynou a návštěva nevolá, takže je asi všechno v pořádku, což nám po týdnu potvrdí esemeska s poděkováním. Měli se krásně a klíč nechali však-vy-víte-kde.

A nyní je čas na dohrávku. Nadejde víkend a my se tentokrát na chatu rozjedeme sami. Klíč není v tůni, pane Jirotko, ale na svém řádném místě. Uvnitř je krásně uklizeno, až nás napadne, proč tu chatu vlastně nepůjčujeme častěji. Stažené cíchy leží vedle pračky a použité utěrky pěkně navrch. Ale vida – hadry na podlahu visí přes zábradlí, a ne přes kyblík, fén je na umyvadle, a ne u zrcadla.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Co prozradí tělo

A co teprve kuchyň! Pánvičky odputovaly do skříňky na talíře, vařečky jsou mezi příbory, a v kredenci mezi hrnky se dokonce objevilo několik sušenek. Vrcholem této zábavné stopovací hry jsou pak vlhké plavky zapomenuté na bidýlku u kamen a jedna použitá ponožka zapadlá pod stůl.

Antropologové by podle pohybu předmětů po půjčených chatách bezpochyby dokázali popsat každodenní návyky toho kterého lidského poddruhu, a možná dokonce rekonstruovat průběh jednotlivých dní a zvláště oblíbené činnosti. Majitel z toho vyjde s drobnou reorganizací zajedenou sušenkami a završenou pokusem vrátit plavky a zatajit, že ponožku strčil do kamen. A také s drobnou úvahou, jak zábavné je půjčit chatu a mít o tom komu vyprávět.