Alena Scheinostová: Až vyjdeme ven

Stejně si v těchto dnech mnohokrát přeju, abych už neslyšela slovo „koronavirus“. Ne proto, že by se mi snad zalíbil přístup turkmenské vlády, která ten výraz zakázala v domnění, že tím anuluje nemoc.

Čtěte také

Alena Scheinostová: O věcech a lidech

Ani ne, že bych se zhlédla v hrdinech Harryho Pottera, kteří „vy-víte-koho“ nejmenovali v obavách, aby na sebe nepřivolali jeho ničivou moc. Prostě jen nechci, aby mi nějaká mrňavá poťouchlá potvůrka zastřela všechny ostatní obzory.

Jsme měsíc doma. Děti se zajely v online výuce a jsou spokojené, že je nemůžeme honit od mobilů a počítačů, protože ony se přece učí. Povídali, že mu hráli, myslím si, ale budiž, taky u toho notebooku těch x hodin denně jenom nepíšu. Kocour je šťastný, že má smečku doma, a libuje si, že mu nezavřeli obchod s konzervami.

Manžela teď vidím každý den – zajímavý člověk! Až konečně vyřeší, jak to letos bude s těmi přijímačkami a jak to napsat na sítě, zkusím se ho na pár věcí zeptat a probrat s ním i nějaké ty filozofické nebo uměnovědné otázky. Rodiče se nám rozjeli na zahrádky, šťastně se v nich rýpou a užívají jara. Často si voláme. Zatím jsme všichni naštěstí zdraví, a tak si říkám, že takhle klidný, dlouhý, intenzivní společný čas už nejspíš nikdy nezažijeme.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Jsem proti

Samozřejmě, pro všechny to byl náraz. Zrušit schůzky, ušít roušky, vyboxovat si kus svého prostoru, pytlík mouky, droždí a jakýs takýs řád. Ale pořád jsme to my – ne nějaké anonymní jednotky, položky na seznamu, zredukované na číslo a definované výhradně měrou, jakou jsme ohroženi.

Pěstuju kytky, jako každý rok. Máte už zasetá rajčata a fazole? Vajíčka letos omaluju v klidu, stačí jich méně, s obchůzkou nepočítám – beztak mně to pomlázkování odjaktěživ šlo na nervy. Pošleme pohlednice, posíláme je vždycky. A potom je tu muzika, děti cvičí a já se učím jeden těžký part, mám na to trochu déle, ale vynechat nemůžu, hned by to bylo znát.

Když jsme jako studenti dobrovolničili u nemocných, pokyn byl jasný: Bavte se o všem, jen ne o nemoci. Hledejte, co je zdravé, co bude platit i potom. Podobně kolegům ze zaměstnání nebo rodičům, kteří na chvíli nechali hlídat děti a vyšli si spolu, se doporučuje hlavně nemluvit o práci a o dětech.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Výmluvy

Počasí, restituce, Meghan Markleová – vzpomínáte ještě, co to znamená? A co třeba víra, práva uprchlíků nebo elektromobilita? Koronavirus nás spojuje jen povrchně. Až – dej Bůh – odputuje za morem a černými neštovicemi, pomine ta svornost a společný zájem, které nás dnes tak příjemně překvapují. Kým budeme po tom, až se omezení uvolní a my vyjdeme – řečeno s evangelistou – z našich skalních hrobek? Budeme titíž. Tak ať nezapomeneme, jak se to dělá!