Žijeme v práci, nikoliv s nejbližšími. Proto o tom píšu, je to můj příspěvek k angažované poezii, říká básník Roman Polách
Za svou druhou sbírku Délka života ve volné přírodě získal bohemista a básník Roman Polách moravskoslezskou cenu Jantar. Zatímco první polovinu knížky inspirovala poetika Petra Hrušky, o druhé mluví jako o angažované, ovšem nikoliv v politickém či ekologickém smyslu. Ve Vizitce s Evou Lenartovou ale probral třeba i to, proč lidé rádi čtou regionální knihy, jako je Šikmý kostel.
Na jméno Romana Polácha lze každý měsíc narazit v literárním časopise Host, pro který vybírá a stručně komentuje básně začínajících autorů, a debutantům věnuje i pořad v ostravském antikvariátu Fiducia. Sám také básně píše, jeho první sbírku Náhlý vítr, který je ti svědkem vydal roku 2014 v Protimluvu, za sbírkou druhou, pojmenovanou Délka života ve volné přírodě, získal nedávno moravskoslezskou cenu Jantar.
Čtěte také
Díky tomu se o jeho autorské tvorbě dozvěděla i většina jeho studentů na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, jimž se snaží přiblížit literaturu skrz hudbu (i proto si do Vizitky vybral Wolkerovu Baladu o očích topičových od kapely Hm…) a pro které vymyslel seminář tvůrčího psaní. O svém působení v Centru regionálních studií při FF říká: „Naposledy jsme po literární stránce zmapovali Ostravu a aktualizovali jsme její slovník.” Protože se profesně zaměřuje na první polovinu dvacátého století, jeho úkolem je kupříkladu i demytizovat postavu „hornického“ Petra Bezruče, jenž ve skutečnosti vychází ze symbolismu a dekadence.
Kundera končí u mě doma
Při doktorátu si Roman Polách zařídil úvazek v ostravské knihovně, kde nakonec pracoval šest let v oddělení regionální literatury. Studentům radil, co přečíst k maturitě, a všímal si, jaké knihy jdou, respektive nejdou na odbyt. „Do knihovny chodila hlavně starší generace, která se ptala po bestsellerech. Takový Kundera nebo Joyce se čtou málo, když se z knihovny vyřadili, skončili u mě v knihovničce,” usmívá se. V poezii – vlastní i cizí – mu nejvíc jde o autenticitu, která ovšem může znamenat i angažovanost.
Čtěte také
Tu přitom nevnímá jako dogmatickou pravdu. Jde spíš o subtilní pozorování a poetickou interpretaci každodennosti, jíž je logicky součástí i samotný autor. „Žijeme v práci, čas věnujeme kolegům. I mě štve, že ho nemohu trávit s nejbližšími. V básních ukazuju, co mě rozčiluje a na čem se zároveň bohužel sám aktivně podílím. To je ta angažovanost a zároveň autentičnost,” interpretuje ve Vizitce autorské čtení své básně. V rozhovoru také vysvětlil, odkud se vzal název sbírky Délka života ve volné přírodě - souvisí s životem nedaleko sadu plného zvířat.
Související
-
Je lepší počkat na další generaci, aby se vyřklo, co mělo být vyřčeno, říká Lenka Horňáková-Civade
Nejen ekonomka, bankovní specialistka a podnikatelka, ale i malířka a spisovatelka – to je Lenka Horňáková-Civade, která se před lety přestěhovala z ČR do Francie.
-
Mámě jsem jako malá pomoct nemohla. Proto podporuji ženy, které nejsou slyšet, říká Kateřina Tučková
Práci kurátorky se Kateřina Tučková kvůli literárnímu vytížení věnovat nemůže, nicméně dovednosti nabyté při zpracování archivů jí pomohly i při psaní knihy Bílá voda.
-
Jeseníky jsou magické hory. Chtěla bych jim věnovat víc knih, říká spisovatelka Markéta Pilátová
Román pojmenovaný Senzibil vydala na sklonku loňského roku spisovatelka, překladatelka a hispanistka Markéta Pilátová. Inspirovaný je postavou, kterou znali její příbuzní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.