Žijeme v práci, nikoliv s nejbližšími. Proto o tom píšu, je to můj příspěvek k angažované poezii, říká básník Roman Polách

9. srpen 2022

Za svou druhou sbírku Délka života ve volné přírodě získal bohemista a básník Roman Polách moravskoslezskou cenu Jantar. Zatímco první polovinu knížky inspirovala poetika Petra Hrušky, o druhé mluví jako o angažované, ovšem nikoliv v politickém či ekologickém smyslu. Ve Vizitce s Evou Lenartovou ale probral třeba i to, proč lidé rádi čtou regionální knihy, jako je Šikmý kostel.

Na jméno Romana Polácha lze každý měsíc narazit v literárním časopise Host, pro který vybírá a stručně komentuje básně začínajících autorů, a debutantům věnuje i pořad v ostravském antikvariátu Fiducia. Sám také básně píše, jeho první sbírku Náhlý vítr, který je ti svědkem vydal roku 2014 v Protimluvu, za sbírkou druhou, pojmenovanou Délka života ve volné přírodě, získal nedávno moravskoslezskou cenu Jantar.

Čtěte také

Díky tomu se o jeho autorské tvorbě dozvěděla i většina jeho studentů na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, jimž se snaží přiblížit literaturu skrz hudbu (i proto si do Vizitky vybral Wolkerovu Baladu o očích topičových od kapely Hm…) a pro které vymyslel seminář tvůrčího psaní. O svém působení v Centru regionálních studií při FF říká: „Naposledy jsme po literární stránce zmapovali Ostravu a aktualizovali jsme její slovník.” Protože se profesně zaměřuje na první polovinu dvacátého století, jeho úkolem je kupříkladu i demytizovat postavu „hornického“ Petra Bezruče, jenž ve skutečnosti vychází ze symbolismu a dekadence.

Kundera končí u mě doma

Při doktorátu si Roman Polách zařídil úvazek v ostravské knihovně, kde nakonec pracoval šest let v oddělení regionální literatury. Studentům radil, co přečíst k maturitě, a všímal si, jaké knihy jdou, respektive nejdou na odbyt. „Do knihovny chodila hlavně starší generace, která se ptala po bestsellerech. Takový Kundera nebo Joyce se čtou málo, když se z knihovny vyřadili, skončili u mě v knihovničce,” usmívá se. V poezii vlastní i cizí – mu nejvíc jde o autenticitu, která ovšem může znamenat i angažovanost.

Čtěte také

Tu přitom nevnímá jako dogmatickou pravdu. Jde spíš o subtilní pozorování a poetickou interpretaci každodennosti, jíž je logicky součástí i samotný autor. „Žijeme v práci, čas věnujeme kolegům. I mě štve, že ho nemohu trávit s nejbližšími. V básních ukazuju, co mě rozčiluje a na čem se zároveň bohužel sám aktivně podílím. To je ta angažovanost a zároveň autentičnost,” interpretuje ve Vizitce autorské čtení své básně. V rozhovoru také vysvětlil, odkud se vzal název sbírky Délka života ve volné přírodě - souvisí s životem nedaleko sadu plného zvířat.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...