Zajímá mě jenom krása a zvláštnost, na negativní věci nemáme v životě čas, říká Vojtěch Veškrna, fotograf a vítěz Czech Grand Design

Jsem introvert, ale mám rád rozumné lidi, kteří po mně chtějí hezké věci – to je věta, která definuje přemýšlení i práci letos čtyřiatřicetiletého vítěze Czech Grand Design v kategorii Fotograf roku Vojtěcha Veškrny.

Vojtěch Veškrna: fotografie pro Haenke|foto:Vojtěch Veškrna, Czech Grand Design

Nominovaný byl za fotky pro designéra Lukáše Nováka, módní designérku Terezu Rosalii Kladošovou a pro společnost Haenke, pro CAMP a magazín Dolce Vita, ale také za fotky pro hudebníky Annet X a PSH. Ve Vizitce ale mluvil i o v nominacích nezahrnuté práci pro nově otevřenou Kunsthalle. „Snažil jsem se co nejcitlivěji navnímat prostředí a myšlenku celého projektu. Chtěl jsem, aby lidi měli důvod o tom prostoru přemýšlet. Kunsthalle je pro mě zajímavá, protože se snaží rozvíjet kulturní život. A mě zase zajímají jenom pozitivní a zvláštní stránky života, na ty negativní je podle mého názoru život moc krátký,“ konstatuje.

Nebát se a mít oči otevřené

Právě slovo „navnímat“ je v kontextu jeho práce důležité. Cokoliv, co může citlivě pozorovat – ať už je to móda, dům, člověk nebo produkt – pro něj spadá do širokého ranku dokumentární fotografie, které se v posledních letech věnuje nejradši.

Nominovaný Czech Grand Design 2021. Fotograf Vojtěch Veškrna: Bylo Nebylo AnnetX|foto:Czech Grand Design

Má s čím srovnávat: loni byl jako fotograf a kameraman serveru Seznam Zprávy na Czech Grand Design nominovaný za reportážní fotografie pořízené během pandemie koronaviru. „Ve světě se dělo něco strašného a já se tomu chtěl co nejvíc otevřít. Hledat hlubiny duše i neobyčejné způsoby zachycení osudů lidí. Zkoumal jsem, jak je téma možné pojmout, začal jsem taky nově používat blesky,“ vysvětluje, jak k těžkému tématu přistupoval. Byť dnes už pro Seznam Zprávy nepracuje – česká média z jeho pohledu nejsou na tento typ reportážního focení nastavená – , odnesl si spoustu zkušeností. „Zlepšil jsem se v rychlosti uvažování i ve vizuálním vnímání. Zkrátka zoptimalizoval jsem svůj výkon,“ usmívá se.

Fotit začal Vojtěch Veškrna na gymnáziu, a jak ve Vizitce řekl, fotka si našla spíš jeho než on ji. S přáteli docházel do fotografického kroužku Okamžik, fotil všechno, co mu přišlo pod hledáček, a soustavně hledal cesty, jak v tom být dobrý. Fotografii později studoval na FAMU a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, odskočil si také do Varšavy a na pražskou UMPRUM k designéru Petru Babákovi. „U Petra jsem zjistil, že nic není nemožné a netřeba se bát, stačí mít jen oči otevřené.“

Čtěte také

Nejlepší módní design roku 2021? Trvale udržitelná teniska ve tvaru žehličky

Na vysokoškolská studia vzpomíná jako na čas svobody, kdy si rozšiřoval znalosti z různých oborů. Diplomovou práci pak věnoval svému velkému vzoru, polskému fotografovi a členu agentury Magnum Rafalu Milachovi. V Polsku u něj pracoval jako asistent a do diplomové práce zařadil i informace, které získal přímo na společných cestách za focením. O Milachově poetice, stejně jako o angažmá u fotografické skupiny Sputnik Photos mluvil ve Vizitce detailně. Popsal také svou lásku k letectví, kterou zdědil po čáslavském dědovi. „Zamiloval jsem se postupně do techniky a technologie spojené s letadly a auty, ale vlastně s čímkoliv, co dobře funguje. Ono to tak často bývá, že co dobře funguje, to taky dobře vypadá, a to mě fascinuje,“ říká. Svou vášeň v roce 2016 obtiskl do celosvětově úspěšné knihy My Air Force.