Zajímá mě jenom krása a zvláštnost, na negativní věci nemáme v životě čas, říká Vojtěch Veškrna, fotograf a vítěz Czech Grand Design
Fascinují ho hezké a funkční věci a rád by jednou fotil například pro automobilku Porsche, do svých playlistů pak stahuje hudbu, co pohladí duši. Během pandemie koronaviru získal coby reportážní fotograf spoustu nových zkušeností, nejraději se ale věnuje dokumentární fotce. Co všechno v jeho pojetí taková fotografie obsahuje? I o tom mluvil fotograf Vojtěch Veškrna ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Jsem introvert, ale mám rád rozumné lidi, kteří po mně chtějí hezké věci – to je věta, která definuje přemýšlení i práci letos čtyřiatřicetiletého vítěze Czech Grand Design v kategorii Fotograf roku Vojtěcha Veškrny.
Nominovaný byl za fotky pro designéra Lukáše Nováka, módní designérku Terezu Rosalii Kladošovou a pro společnost Haenke, pro CAMP a magazín Dolce Vita, ale také za fotky pro hudebníky Annet X a PSH. Ve Vizitce ale mluvil i o v nominacích nezahrnuté práci pro nově otevřenou Kunsthalle. „Snažil jsem se co nejcitlivěji navnímat prostředí a myšlenku celého projektu. Chtěl jsem, aby lidi měli důvod o tom prostoru přemýšlet. Kunsthalle je pro mě zajímavá, protože se snaží rozvíjet kulturní život. A mě zase zajímají jenom pozitivní a zvláštní stránky života, na ty negativní je podle mého názoru život moc krátký,“ konstatuje.
Nebát se a mít oči otevřené
Právě slovo „navnímat“ je v kontextu jeho práce důležité. Cokoliv, co může citlivě pozorovat – ať už je to móda, dům, člověk nebo produkt – pro něj spadá do širokého ranku dokumentární fotografie, které se v posledních letech věnuje nejradši.
Má s čím srovnávat: loni byl jako fotograf a kameraman serveru Seznam Zprávy na Czech Grand Design nominovaný za reportážní fotografie pořízené během pandemie koronaviru. „Ve světě se dělo něco strašného a já se tomu chtěl co nejvíc otevřít. Hledat hlubiny duše i neobyčejné způsoby zachycení osudů lidí. Zkoumal jsem, jak je téma možné pojmout, začal jsem taky nově používat blesky,“ vysvětluje, jak k těžkému tématu přistupoval. Byť dnes už pro Seznam Zprávy nepracuje – česká média z jeho pohledu nejsou na tento typ reportážního focení nastavená – , odnesl si spoustu zkušeností. „Zlepšil jsem se v rychlosti uvažování i ve vizuálním vnímání. Zkrátka zoptimalizoval jsem svůj výkon,“ usmívá se.
Fotit začal Vojtěch Veškrna na gymnáziu, a jak ve Vizitce řekl, fotka si našla spíš jeho než on ji. S přáteli docházel do fotografického kroužku Okamžik, fotil všechno, co mu přišlo pod hledáček, a soustavně hledal cesty, jak v tom být dobrý. Fotografii později studoval na FAMU a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, odskočil si také do Varšavy a na pražskou UMPRUM k designéru Petru Babákovi. „U Petra jsem zjistil, že nic není nemožné a netřeba se bát, stačí mít jen oči otevřené.“
Čtěte také
Na vysokoškolská studia vzpomíná jako na čas svobody, kdy si rozšiřoval znalosti z různých oborů. Diplomovou práci pak věnoval svému velkému vzoru, polskému fotografovi a členu agentury Magnum Rafalu Milachovi. V Polsku u něj pracoval jako asistent a do diplomové práce zařadil i informace, které získal přímo na společných cestách za focením. O Milachově poetice, stejně jako o angažmá u fotografické skupiny Sputnik Photos mluvil ve Vizitce detailně. Popsal také svou lásku k letectví, kterou zdědil po čáslavském dědovi. „Zamiloval jsem se postupně do techniky a technologie spojené s letadly a auty, ale vlastně s čímkoliv, co dobře funguje. Ono to tak často bývá, že co dobře funguje, to taky dobře vypadá, a to mě fascinuje,“ říká. Svou vášeň v roce 2016 obtiskl do celosvětově úspěšné knihy My Air Force.
Související
-
K nejmilejším patří setkání s Carlosem Santanou, říká fotograf Ivan Prokop
Fotografoval Franka Zappu, Toma Waitse, Bobbyho McFerrina, Iggyho Popa. Spolupracuje s šumperským festivalem Blues Alive, Colours of Ostrava či Folkovými prázdninami.
-
Muž, který přenesl do galerie vědu. Chci divákům ukázat geologický čas, říká fotograf Jan Dotřel
Doma má kompletní diskografii Pink Floyd a je náruživým čtenářem bookletů. Sleduje dění v galeriích a v Praze dává dohromady výstavy propojující vědu a výtvarné umění.
-
Zajímá mě, jak do fotky dostat přes techniku emoci, říká fotograf Jiří Thýn
Fotograf Jiří Thýn zkouší nad focením přemýšlet jako nad malováním, promýšlení pracovního postupu při tvorbě díla se v posledních letech stalo jeho hlavním tématem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
