Muž, který přenesl do galerie vědu. Chci divákům ukázat řád i geologický čas, říká kurátor a fotograf Jan Dotřel

„Kdyby pro mě byla věda jen metaforou, byla by to póza. Snažím se získat exaktní data, což mě stojí spoustu času. Čtu odborné knihy, kontakt s vědci je pro mě ctí,“ říká dvaatřicetiletý kurátor a fotograf Jan Dotřel. S jeho kurátorskou prací se pravidelně můžeme setkávat na půdě pražského Kvalitáře, který je, jak ve Vizitce řekl, jedinou tuzemskou galerií kombinující právě výtvarné umění a vědu.

Other Worlds, Umbriel, Moon of Uranus|foto:Jan Dotřel

Lásku k vědě u Jana Dotřela zažehla před deseti lety kniha Johannese Keplera o pojetí platónských těles, která mu ukázala, že pravidelné, geometrické struktury a útvary je možné najít i v přírodě. Onen přírodní řád, který má vysoce estetickou kvalitu, jej nesmírně zaujal. Vyústěním jeho výzkumu v oblasti astronomie, geologie či paleontologie je výstava Aetas Praehistorica (pravěk), jež je v Kvalitáři k vidění až do 11. února. Jak vznikl svět? Kde jsme se na světě vzali my? A jak život pojmout? I to jsou otázky, na které výstava hledá odpovědi pomocí artefaktů, které kromě samotného Dotřela připravili například designér Jakub Berdych, šperkařka a designérka Eva Eisler nebo malíř a konceptuální umělec Milan Houser. „Záměrem výstavy je divákovi představit geologický čas. Vesmír jsem chtěl vztáhnout k naší zkušenosti, chtěl jsem nabídnout způsob, jak uchopit milníky v dějinách existence,“ vysvětluje. Ve Vizitce o prolnutí výtvarna s vědou mluvil detailněji, podstatu výstavy popsal na objektu Jakuba Berdycha, jenž pracoval s fosilií stromatolitu (vápnité usazeniny), sklem, mosazí a kyslíkovou lahví.

Other Worlds 2|foto:Jan Dotřel

Sugestivní a tichá krajina jako vzor

Jestliže na začátku zájmu o vědu byla v případě Jana Dotřela kniha Johannese Keplera, v případě zájmu o fotografii, konkrétně o fotografii krajiny, to byly toulky po jižních Čechách. A také Sudkova publikace Smutná krajina, již dostal od maminky. „Způsob jeho prezentace krajiny je sugestivní, tichý, panoramatický. Pohltilo mě to. Nechtěl jsem Sudka napodobit, chtěl jsem přijít s vlastním způsobem, jak krajinu transformovat,“ vypráví muž, jenž byl odmala skálopevně přesvědčený, že se bude věnovat umění.

Čtěte také

Vesmír nás fascinuje i děsí. Jak přispívá fotografie k utváření našich představ o vesmíru?

Kunsthistorii studoval bokem sám pro sebe, pro vysokoškolská studia si vybral estetiku, neboť nabízela hloubavější přístup k věci. Během studia se zaměřil na teorii fotografie, autorské fotografické tvorbě se spolu s kurátorstvím věnuje dodnes a nechce na tom nic měnit. Do Kvalitáře se dostal přes výběrové řízení, postupně se vypracoval a dnes spolupracuje i s dalšími institucemi. I o tom ve Vizitce mluvil podrobně.

Důležitou součástí Dotřelova života je více než desetiletá spolupráce se světově proslulým fotografem Ivanem Pinkavou. Působil u něj jako asistent, loni mu už jako kurátor připravil výstavu v olomoucké galerii Telegraph. „Je extrémně empatický, přející a velice disciplinovaný. Neodpustí vám nic, ovšem tato důslednost nehraničí s rigidností, je to velice citlivý člověk,“ poznamenává. Pinkavovu fotografickou tvorbu se snažil představit netradičně v kontextu prapůvodních potřeb: Pinkavovy fotky, zachycující předměty běžného života, podle Dotřela mluví o tom samém jako jeskynní malby.