Za bílého dne můžete mluvit s mrtvými, říká hvězda filmu Bílý bílý den
Po světové premiéře na festivalu v Cannes a české premiéře v Karlových Varech teď můžete v českých kinech vidět působivé islandské drama Bílý bílý den.
V malém islandském městečku se bývalý policista Ingimundur vyrovnává s tragickým úmrtím své ženy. Smíření komplikuje informace, že jeho milovaná manželka vedla ještě jiný život… Druhý celovečerní snímek Hlynura Pálmasona, který loni debutoval dramatem Zimní bratři, je nyní k vidění v českých kinech. K filmu přinášíme rozhovor s režisérem Pálmasonem i Ingvarem Sigurdssonem, hercem známým z řady islandských i amerických filmů (Andělé všehomíra, Everest, Fantastická zvířata, Liga spravedlnosti ad.). Celé interview si poslechněte v záznamu, část rozhovoru s Ingvarem Sigurdssonem si můžete také přečíst.
Mohl byste nám říct něco o tom, jakou roli má ve filmu bílá barva? Na jeho začátku stojí moto, které, když ho volně parafrázuji, zní: „Za jasně bílého dne můžeme hovořit s mrtvými.“ Řešili jste s režisérem barvu nebo barvy ve filmu?
To je staré islandské rčení. Když za naprosto bílého dne hledáte své ovce a nepoznáte, kde končí země a začíná nebe, máte pocit, že zažíváte něco tajemného, protože nic nevidíte. Všude je jen samé bílo. V tomto smyslu si každý uvědomí, jak je takový okamžik tajemný. Když se pohybujete v naprostém bílu, máte pocit, že by k vám možná mohli promlouvat mrtví.
Vy jste se na tvorbě Bílého bílého dne podílel od samého počátku. Nešlo tedy o hotový scénář, do kterého by režisér nebo producent jen hledali herce. Můžete nám popsat, jak se vám s režisérem Hlynurem Pálmasonem spolupracovalo?
Hrál jsem v Hlynurově školním absolventském filmu. Vše proběhlo výborně, moc nás spolu bavilo pracovat a on začal uvažovat, jestli bychom spolu neměli udělat něco dalšího. Začal tedy psát scénář k filmu Bílý bílý den s tím, že já budu hrát hlavní postavu. Nepodílel jsem se na psaní, jenom jsme to spolu během těch pěti let, kdy scénář psal, pořád probírali. Posílal mi všechno, co ho napadlo, i co se týče hudební a umělecké stránky. Neříkal jsem mu, co cítím, byl jsem mu k dispozici jenom jako jeho herec, jako jeho služebník. Důvěřuji mu. Už během natáčení toho krátkého filmu jsem měl dojem, že pracuji s mladým géniem, takže jsem Hlynurovi zcela důvěřoval.
Jak jste vy sám tu roli vnímal? Ingimundur je drsný chlapík, který prožívá vnitřní boj, a zároveň dovede být dost hrubý ke svým kolegům a rodině.
Já ho vnímám jako prostého muže. Má rád, když je všechno jednoduché. Má práci a ta je pro něj důležitá, má ženu, ta je pro něj taky důležitá, pak má rodinu, ta je taky důležitá. To jsou ty důležité složky jeho života. A najednou jeden z těch opěrných bodů, jeho žena, už není. A on se s tím nedovede vypořádat. Neví, jak se s tím vypořádat. Chodí k psychiatrovi, ale to mu nepomůže. Neustále bojuje sám se sebou a jen těžko popisuje své pocity. Vlastně možná neví, jak na to. Nezná sám sebe.
Hrál jste více takových drsných postav. Nejenom v islandských, ale také v amerických filmech. Například jednu z vedlejších rolí ve filmu Baltasara Kormákura Everest. Tam jste hrál jednu řekněme spornou postavu, jestli si dobře vzpomínám. Také jste se objevil ve filmech Fantastická zvířata a Liga spravedlnosti. Vnímáte nějaký rozdíl mezi natáčením na Islandu a mimo něj? Je to pro vás v něčem jiné?
Ano, ten hlavní rozdíl je v jazyce. Člověk mluví jiným jazykem a taky pracuje s herci, kteří jsou z jiných zemí a kultur. Ale ať točíte islandský nízkorozpočtový film, nebo hollywoodský velkorozpočtový film, pořád jste jedna rodina, protože všichni mluvíme stejným filmovým jazykem.
Grímur Hákonarson: Všichni Islanďani byli dřív farmáři. Po ekonomické krizi se film víc ptá po národních kořenech

Berani. Tvrdohlaví bratři-farmáři, kteří spolu už desítky let nepromluvili. Teď je ale krušné okolnosti nutí znovu začít... Česká kina začínají promítat film Berani, se kterým Islanďan Grímur Hákonarson vyhrál sekci Un Certain Regard v Cannes, je nominovaný na Evropskou filmovou cenu pro nejlepší film a Island Berany navrhuje na Oscara.
Islandská kinematografie se zdá být pořád v dobré kondici, minimálně když se na ni člověk dívá zvenčí, ze střední Evropy. Neustále odtud přichází spoustu zajímavých filmů, mnoho nových jmen a nových režisérů. S Benediktem Erlingssonem jste natočili film O koních a lidech. Chybí vám jako herci mezi těmi nabídkami, se kterými za vámi režiséři a producenti na Islandu přichází, něco? Nebo jste naprosto spokojený?
Můžu se považovat za šťastlivce. Ve srovnání s jinými islandskými i světovými herci jsem měl v průběhu let spoustu příležitostí pracovat na velmi zajímavých postavách. Ale pořád si přeji hrát role, a vím, že mě takové v budoucnu čekají, které vychází z našeho národního bohatství, tedy z islandské literatury. Napadá mě hned několik postav. Čas běží, člověk stárne, ale pořád existuje pár postav z islandské literatury, které bych si chtěl zahrát. Baltasar Kormákur píše televizní seriál a má v plánu natočit dva filmy na základě knihy Svobodný lid, jejímž autorem je Halldór Laxness, islandský držitel Nobelovy ceny. Je to naprosto úžasná kniha. Doufám, že to do dvou let uděláme.
S Baltasarem Kormákurem jste také natočil film v islandštině nazvaný Severní blata. Je to žánrový film, detektivní příběh. Promítal se i v Karlových Varech. Jaké máte jako herec oblíbené žánry? Zdá se, že vyšetřovatelé a policisté v detektivkách vám sedí, ale co máte rád vy sám?
Nikdy jsem o tom, co mám rád, nepřemýšlel. Většinou mě obsadí jako charakterního herce. Například poprvé jsem do Karlových Varů jel s filmem Andělé všehomíra o muži, který se potýká s duševními problémy. Natočil to Fridrik Thór Fridriksson. Moje postava Erlendura ve filmu Mýrin není zas tak odlišná, trochu se Ingimandurovi podobá. Myslím, že to je v podstatě typická islandská mužská postava. Někteří islandští muži nedovedou úplně otevřeně vyjadřovat své pocity. Jsou to svým způsobem drsní, ale přesto sentimentální chlapíci.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Případy Sherlocka Holmese, otce Browna, slečny Marplové a dalších anglických detektivů
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Jak zachránit beznadějně zadlužené panství?
-
Jan Štifter: Světlo z Pauliny. Příběh o ztrátě domova a vykořenění
-
Hedvika. Můžete mít mladší rodiče, než jste vy sami? Poslechněte si parodii Karla Poláčka!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor


Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.