Severský film: Baltasar Kormákur, Aku Louhimies

30. květen 2013
02880190.jpeg

Čajovna se tentokrát zaměřila na severský film a přináší rozhovory se dvěma předními režiséry z Finska a Islandu.

Páteří pořadu budou rozhovory se dvěma režiséry – Islanďanem Baltasarem Kormákurem (Hluboko, Severní blata S milenkou mé matky ad.), který v současnosti působí také v Hollywoodu (Kontraband, 2 zbraně) a plánuje mj. film Everest, a finským tvůrcem Aku Louhimiesem (Zamrzlá země, Rozkaz), jehož film Odhalený přístav byl uveden v ČR festivalově a na podzim tohoto roku vstoupí do kinodistribuce. Ptát se budeme také po příčinách výrazné popularity severoevropských filmů v Česku, a to v rozhovoru s koordinátorkou Severského filmového klubu Lenkou Bazinkovou.Poslouchejte Čajovnu ve čtvrtek 30. května od 19 hodin.

Nabízíme vám taky přepis části rozhovoru s oběma tvůrci:

Baltasar Kormákur

Islandský režisér je v současnosti nejvytíženější a asi také nejslavnější režisér své země. Do českých kin uvedl před nedávnem drama Hluboko o havárii a potopení rybářské lodi. Jeden člen posádky popřel veškeré fyzikální zákony a přežil šest hodin v Severním ledovém oceánu. Ačkoliv ho lékaři podrobili řadě testů, dodnes zůstává záhadou, jak podobný nápor mohl vydržet. Snímek vypráví jak celou nešťastnou událost, tak následující smršť zájmu, kterou příběh zázračně zachráněného trosečníka vyvolal.

Co pro vás znamená příběh filmu Hluboko? Je to film o tajemství?

Ten příběh jsem slyšel, když mi bylo osmnáct a jeho hrdinu jsem osobně potkal, když mi bylo dvacet. Vždycky mě fascinoval, protože si myslím, že v sobě má hodně tajemství a dává mi pocit, že tohle je něco hrdinského. V naší kultuře a v naší historii není moc hrdinů, máme jenom samé antihrdiny. Tohle je jeden z mála hrdinů. A připomíná mi tak trochu i islandské ságy a vikingská vyprávění. Jediný rozdíl je v tom, že ty se odehrály v roce1000 atenhle v roce1984. Aten příběh pro mě osobně hodně znamenal, takže jsem ho hodně chtěl natočit.

02875498.jpeg

Je pravda, že se film, odehrávající se z větší části trosečnicky ve vlnách islandského moře, zakládá na divadelní hře?

Ano, respektive zakládá se na skutečných událostech a o nich byla napsaná i divadelní hra, monologický text. Autor tohoto monologu se mnou pracoval na scénáři filmu Hluboko. Nakonec jsme z té divadelní hry použili jen velmi málo. víc jsme vycházeli přímo ze skutečných událostí.

Hluboko se ocitlo na nominačním shortlistu Oscarů. Severní blata zaznamenala velký úspěch doma na Island i mezinárodně. Dokážete rozeznat, co film pošle do světa, než ho dokončíte? Dokážete nějak předvídat mezinárodní komerční potenciál filmu?

02875499.jpeg

Myslím, že to, jaký budou mít filmy úspěch ve světě, se dá jen těžko předvídat. Například Severní blata jsem natočil ještě před vlnou severské (literární) krimi. Nic nenasvědčovalo tomu, že by zrovna islandský thriller měl obletět svět. (...) Když jsem Severní blata točil, nemyslel jsem na mezinárodní úspěch. Jakmile se ale pustíte do produkční fáze, můžete to ovlivnit. Řekl bych, že čím autentičtější příběh máte, tím víc s ním budete jezdit po světě. Čím reálnější, a čím míň se to snažíte udělat podle amerických modelů, tím líp. Například. Čím islandštější ten film je, tím větší je pravděpodobnost máte, že si film pocestuje. Ale musíte si být vědomi toho, že autenticita a lokálnost nejsou jedna a ta samá věc. Pokud například pracujete s velmi místním humorem, může to být brzda. Ale když pracujete s autentickými místy a událostmi, bude to lidi zajímat.Já jsem měl se svými filmy štěstí. Všechny moje filmy se hodně promítaly po světě. Ne všechny stejně, ale přece jen víc než jakékoli jiné islandské filmy. Nemůžu prozradit jediný trik, který by za tím byl, je to totiž otázka celkového přístupu...

Aku Louhimies

Finský režisér bude mít zanedlouho v českých kinech film Odhalený přístav, který je velmi dobře zvládnutou mozaikou příběhů z předměstské čtvrti, kterou obývají lidé s různými životními obtížemi a vztahovými potížemi.

02896726.jpeg

Při sledování vašeho filmu Odhalený přístav jsem byl celkem překvapený použitím songu Robbieho Williamse Feel. Můžete nám k tomu něco říct?

Už když už jsme psali scénář, tak jsem chtěl ve filmu mít nějakou takovou písničku. Ale to byl jenom nápad a říkal jsem si, že nevím, jestli to vůbec půjde. Feel film vhodně uzavírá, protože text písničky shrnuje témata filmu. A tak jsme Robbieho Williamse už v rané fázi příprav filmu kontaktovali a on byl celkem milý – a ani to nestálo velký balík peněz. (Samozřejmě chtěl vědět, v jaké scéně bude skladba použitá.) Myslím, že je dobře, že ve filmu ta skladba je.

Inspiroval jste se nějak Magnolii nebo jinými filmy, které už dřív s mozaikou příběhů pracovaly?

Nevím, já Magnolii zas tak rád nemám. Některé aspekty toho filmu ano, ale poměrně brzo jsme se při přípravě filmu rozhodli, respektive já jsem rozhodl, že se jednotlivé příběhové linky neprotnou a nebudou sumarizované podobně jako třeba žábami, které prší z nebe v Magnolii. Tomu jsem se chtěl vyhnout. Některé filmy, například Prostřihy (Shortcuts) Roberta Altmana, na mě měly větší vliv. Ale samozřejmě, kdybych říkal, že Magnolii nemám rád, tak bych lhal, mám ji rád hodně rád, ale některé prvky toho filmu mě neoslovují a nechtěl jsem je kopírovat.

Když srovnáme tituly vašich předcházejících filmů, tak se zdá, že přídavné jméno Frozen (Mrazivý) pro vás bude asi klíčový výraz... Do určité míry asi ano, ale taky to je věc překladu mezinárodního titulu filmu do angličtiny, protože ve finštině to tak jednoduché není. Film Frozen Land by doslovně přeložený byl Bad Land. A Frozen City je ve finštině spíš Bílé město nebo Zasněžené město. Dost se ty mezinárodní názvy mezi sebou pletou. Ale ano, moje filmy se často odehrávají v zimě, a to je prostě hodně sněhu.

Možná v tom funguje i nějaký kulturní stereotyp. Mrazivý, nebo Zamrzlý, to se jeví jako správný titul pro severský film, ne? Ano, myslím, že ano. Severský – chladný. Severský – mrazivý, severský – sníh. Jo. Jasně. Led.

02896724.jpeg

Jsou si finští režiséři – a vy sám samozřejmě – vědomí toho stereotypu, pracuje se s ním, vyhýbáte se mu nějak?

Jde o tohle: ve Finsku natočíme zhruba 25 celovečerních filmů ročně. A hodně se mezi sebou liší. Jsou odlišné žánrově, jsou to úplně jiné snímky. Mezinárodní publikum a festivaly si pak vybírají určitý druh filmů. Můj druhý film se například jmenuje Lovers and Leavers a po festivalech skoro nejezdil. Všichni ti programové ředitelé řekli, že to je opravdu dobrý film, ale že není vůbec finský. „Je moc letní. Tohle nechceme,“ říkali. Takže z nějakého důvodu tenhle film cestoval jen po amerických festivalech. Jinam ho nevzali. Ale Američanům se líbil.Ve Finsku je hodně odlišných filmů, máme prosluněné filmy a legrační filmy, animaci, science-fiction a pak taky temné drama. A zdá se, že tohle temné drama je žánr finského kina, který se do světa podívá nejsnáz.