Hudební a mentální revoluce v Kongu pokračuje. Díky albu Kin Sonic

27. září 2017
Jupiter & Okwess

Na povedené druhé desce Jupitera, samozvaného generála povstalců konžské hudby, se k němu přidali zpěvák Damon Albarn a houslista Warren Ellis.

Zpěvák a skladatel Jean-Pierr Bokondji alias Jupiter trvá ve své zemi na dvoufázové revoluci: nejprve hudební, pak mentální. V druhém případě postupuje pomaleji, přes texty, které musí konžské politiky ale pořádně štvát, zatímco v první už dosáhl nejvyšší mety: s napětím ho poslouchá skoro celý svět, Jupiterem ke všemu bláznivě roztančený.

Čtyři sta padesát etnik, tisíce vlivů a nepočítaně rytmů – co skladba, to jiný groove. Nezapomeňme také, že z Konga vzešel jeden z nejinfekčnějších novodobých panafrických stylů, rumba congolese. K tomu přidejte mládí strávené v Evropě, lásku k americkému funky a vyjde z toho pro Jupitera slušná zásobárna inspirací.

Podívejte se, jak album vznikalo:

Pokud navíc shlédnete slavný dokumentární film Jupiter’s Dance, uvidíte, jak snad na každém rohu hlavního města Kinshasy hraje nějaká kapela docela odlišnou hudbu – tradiční nebo jí blízké styly jako afrobeat, rock, funky, hip hop a reggae.

Už chápete, proč se „nejšílenějšímu městu v Africe“ říká Music City? A proč Jupiter nemá o jednotlivé díly své strhující hudební skládačky nouzi?

„Každá skladba alba představuje jeho vlastní kus života, myšlenek, zkušeností, reflexí a osobní jedinečnosti. Jupiter nepřestává v průzkumu dosud utajeného hudebního dědictví a umisťuje ho do moderní zvukové krajiny,“ napsal do sleevenote nového alba Kin Sonic britský novinář Andy Morgan.

Jupiter se narodil v roce 1963 do rodiny privilegovaného diplomata. Do sedmnácti žil v Tanzanii a východním Berlíně, pak se vzepřel otci, který o kariéře hudebníka nechtěl ani slyšet, a ocitl se na ulici Kinshasy.

V umělecké čtvrti Lemba, kde s troufalou trpělivostí začal se skupinou Okwess (Jídlo) uskutečňovat svou hudební vizi, žije dodnes a část výdělku alba Kin Sonic věnoval nadaci podporující bezdomovce.

V roce 2006 Jupitera objevili v Kinshase francouzští dokumentaristé Renaud Barret a Florent de la Tullaye (o pár let později přicházející s dalším drahokamem, skupinou vozíčkářů Staff Benda Bilili). Francouze následoval Damon Albarn s Africa Expressem a Jupiterovo debutové album Hotel Universe s jejich podporou proniklo na mezinárodní scénu.

Kin Sonic v textech znovu zpochybňuje obecně servírovanou historii Demokratické republiky Kongo, jedné z nejchudších a nejnebezpečnějších zemí planety, a motivy lidí, kteří ji vládnou.

Pro své bohaté nerostné bohatství trpí Kongo obrovskou korupcí, do východních částí se normální člověk neodváží a není to tak dávno, co se zemí přehnaly nesmírně drastické občanské války. Hořký ironický Jupiterův smích ve skladbě Bengai Yo o „královské hostině pro všechny“ hovoří proto za vše.

Producent Marc-Antoine Moreau (Amadou & Mariam, Songhoy Blues) pomohl Jupiterovi definovat novou konžskou taneční hudbu: založenou na základě rumby, zostřenou však rockovými kytarami, Ellisovými temně kvílejícími houslemi, klávesami a valivou rytmikou, jejíž intenzitu řídí nepřekonatelně úderný Montana.

Uvedl se i jako autor skladby Le Temps Passé o náročné výchově dětí v drsné realitě Kinshasy. Recitací úryvku z knihy Bandoki (The Sorcerers) konžského spisovatele a filosofa Zamenga Batukezangie do ní pak vstoupila ještě francouzská herečka Sandrine Bonnaire

Obal je dílem Jupiterova letitého přítele Roberta Del Naja z Massive Attack. Zlaté oči prý znamenají moudrost a dvě srdce empatii, zatímco u letadel si můžete vybrat: cestování nebo hrozbu války.