Výlet babičky Čermákové
Mladá historička a dokumentarista odjíždějí do Zlína, aby zaznamenali příběh babičky Čermákové, která v 80. letech minulého století udržovala přátelské styky se Syřany. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.
Pro metodu přímého záznamu a za zachování nekomplikované plynulosti jsem se rozhodl, protože jsem tušil, že samotný proces natáčení bude mnohem zajímavější, než celá špiónská zápletka s babi Čermákovou.
V dokumentu Výlet babičky Čermákové je proces natáčení i jeho metoda od počátku součástí samotného vyprávění. Zpřítomnění mikrofonu i toho, kdo je za ním, motivace i záměry autorů jsou součástí zvukového záběru, scén a tak i tématu, jímž je žena, která už nežije, ale ožívá v každé vzpomínce jí věnované. Začnu tím, že popíšu, co se v dokumentu děje.
Jedeme s historičkou Danielou Hannovou vlakem do Zlína, abychom se pokusili dopátrat okolnosti výletu Miroslavy Čermákové, moravské ženy ve zralém věku, která se koncem osmdesátých let rozhodla navštívit rodinu svého kamaráda v syrském Damašku.
Daniela se zabývá takzvanými “dějinami každodennosti”; historickou metodou, která se od geopolitických výkladů dějinných procesů obrací k žité každodennosti všedního dne. Daniela se zaměřuje na život arabských studentů v Československu ve druhé polovině 20. století. Málo se to dneska ví, ale socialistické Československou udržovalo čilé hospodářské styky s arabskými zeměmi a to se projevovalo i na vysokém počtu studijních pobytů tamějších studentů na českých univerzitách. Zmínka o přátelství babičky Čermákové s arabským studentem práv ji tedy přirozeně zaujala.
Historku o babičce Čermákové a jejím výletu do Damašku mi poprvé vyprávěl Jarda Čermák, můj kamarád a spolubydlící. Jako malý našel doma několik fotek, na kterých jeho babička vesele hoduje, fotí se na oslu, prochází ulicemi Damašku nebo pózuje se syrskými vojáky.
Účelem babiččiny cesty byla přátelská návštěva kamaráda Naseho, jeho rodiny a přátel. U Čermákových se ale tradují další dvě informace, které s fotkami souvisí. Babi Čermáková měla údajně zprostředkovávat lidem na fotografiích prodej zbraní a taky že všichni lidé na fotografiích byli krátce po jejím výletu popraveni. Tahle informace zaujala zase mě - babi Čermáková, Mata Hari z Moravy.
Cestou rychlíkem z Prahy mi Daniela vyprávěla, že mezi historiky je málo těch, kteří pracují se vzpomínkami jako s relevantním historickým pramenem. I ona se většinou drží úředních zápisů, psaných archivů, udání nebo knih přání a stížností.
Lidská paměť je silná, ale selektivní a osobní zkušenost ovlivňuje vnímání dějinných procesů. I v těch nejtěžších časech byli lidé mladí, chodili do tanečních, zamilovávali se, brali se a byli skutečně šťastní. A tak je pro mladé historiky vždy výzvou vykládat dobu, utvářet dějinný obraz, tváří v tvář člověku, který ji prožil. Setkání s živelností rodiny Čermákových pro nás jako výzkumníky takovou výzvou bylo.
O čem tedy dokument Výlet babičky Čermákové je?
Bez toho, abych prozrazoval, co jsme společně s Danielou vypátrali, dokument vlastně nepojednává o ničem složitém. Těží z atmosféry prostého setkání, kdy se původní záměry akademického výzkumu střetávají s moravskou vřelostí, otevřeností a potřebou nás dosyta pohostit. Klade důraz na to, co si z příběhu babi Čermákové bere každá jedna postava před mikrofonem. Včetně dvou postav za ním. Její příběh funguje jako tmel celého setkání a zároveň prostor, do kterého si každý projektuje něco odlišného.
Jde tedy o příběh jako prostředek poznání. O to, jak skrze příběhy druhých hledáme to, co my sami chceme najít, to, co zapadá do příběhů v nás samotných.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
