Adresa: Vinohradská 12. Dokument o slavné budově Českého rozhlasu
Projděte se budovou Českého rozhlasu postavenou mezi lety 1929 až 1931 ve stylu funkcionalistické architektury pro Ředitelství pošt a telegrafů a Československý rozhlas. Ten zde zahájil vysílání před více než devadesáti lety 10. prosince 1933. V listopadu 2019 byla stavba prohlášena za Národní kulturní památku.
Životní osudy budovy jsou těsně spojeny s několika historickými událostmi, a to především s těžkými boji během Pražského povstání v květnu 1945 a invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.
V autentickém prostoru vestibulu, kanceláří, chodeb, rozhlasových studií, Galerie Vinohradská 12 autor pořadu Miroslav Buriánek natáčel s lidmi, jejichž profese, osobní zážitky i vzpomínky souvisejí s rozhlasovou budovou. Kancelář ombudsmana Milana Pokorného, kam podle jeho slov vstupuje světlo a zastavil se čas, působí téměř magicky. Traduje se historka, kterou ovšem nelze doložit, že v jednom prvorepublikovém filmu vchází Adina Mandlová vysouvacími dveřmi, a to údajně v této kanceláři.
V Galerii Vinohradská 12 a zároveň muzeu rozhlasové techniky byla s manažerkou komunikace Zuzanou Foglarovou natočena sekvence o kuriozitách historické budovy i nové přístavbě Studiového domu Římská 13. Marie Šímová, která v roce 1968 pracovala v sekretariátu programového náměstka Československého rozhlasu dr. Rostislava Běhala, vzpomínala na atmosféru vysílání 21. srpna, kdy na budovu dopadaly desítky střel a rozhlas byl posléze okupanty obsazen. S technikem Petrem Pokorným byla natočena sekvence v zrekonstruovaném prostoru studia 7.
Exteriér i interiér stavby poutavě a výstižně popsal historik architektury profesor Petr Kratochvíl. Ocelový skelet byl smontovaný za tři a půl měsíce. Stavba se vyznačuje přehlednou čistou kompozicí hmot jakoby poskládaných z hranolů. Je to čtverec šedesát na šedesát.
Unikátní jsou různé technické finesy jako například posuvná okna opatřená kladkovým systémem pro snadnější manipulaci. Budova byla vybavena potrubní poštou. Nachází se zde i páternoster s osmnácti kabinami. Jako historické artefakty působí madla a popelník. Během prohlídky budovy, a to například při hledání unikátních posuvných oken, byly natočeny letmé záběry se zaměstnanci, rozhlasáky. Dokument uzavírá rozhovor se současným generální ředitelem René Zavoralem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Clare Dwyer Hogg: Sbohem. Svatopluk Skopal v příběhu o zradě, přiznání a (ne)možnosti vykoupení
-
Karel Ladislav Kukla: Z ráje do pekla. Bujný svět výstředních dobrodruhů hýřících do bílého rána
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.






