Adresa: Vinohradská 12. Dokument o slavné budově Českého rozhlasu

29. leden 2026

Projděte se budovou Českého rozhlasu postavenou mezi lety 1929 až 1931 ve stylu funkcionalistické architektury pro Ředitelství pošt a telegrafů a Československý rozhlas. Ten zde zahájil vysílání před více než devadesáti lety 10. prosince 1933. V listopadu 2019 byla stavba prohlášena za Národní kulturní památku.

Připravil: Miroslav Buriánek
Dramaturgie: Marek Mojžíšek
Zvukový mistr: Ladislav Reich
Natočeno: 2023
Produkce: Petra Petříčková

Životní osudy budovy jsou těsně spojeny s několika historickými událostmi, a to především s těžkými boji během Pražského povstání v květnu 1945 a invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.

V autentickém prostoru vestibulu, kanceláří, chodeb, rozhlasových studií, Galerie Vinohradská 12 autor pořadu Miroslav Buriánek natáčel s lidmi, jejichž profese, osobní zážitky i vzpomínky souvisejí s rozhlasovou budovou. Kancelář ombudsmana Milana Pokorného, kam podle jeho slov vstupuje světlo a zastavil se čas, působí téměř magicky. Traduje se historka, kterou ovšem nelze doložit, že v jednom prvorepublikovém filmu vchází Adina Mandlová vysouvacími dveřmi, a to údajně v této kanceláři. 

8) Adina Mandlová (digitalizace a restaurování Miloslav Novák)

V Galerii Vinohradská 12 a zároveň muzeu rozhlasové techniky byla s manažerkou komunikace Zuzanou Foglarovou natočena sekvence o kuriozitách historické budovy i nové přístavbě Studiového domu Římská 13. Marie Šímová, která v roce 1968 pracovala v sekretariátu programového náměstka Československého rozhlasu dr. Rostislava Běhala, vzpomínala na atmosféru vysílání 21. srpna, kdy na budovu dopadaly desítky střel a rozhlas byl posléze okupanty obsazen. S technikem Petrem Pokorným byla natočena sekvence v zrekonstruovaném prostoru studia 7.

Exteriér i interiér stavby poutavě a výstižně popsal historik architektury profesor Petr Kratochvíl. Ocelový skelet byl smontovaný za tři a půl měsíce. Stavba se vyznačuje přehlednou čistou kompozicí hmot jakoby poskládaných z hranolů. Je to čtverec šedesát na šedesát.

Unikátní jsou různé technické finesy jako například posuvná okna opatřená kladkovým systémem pro snadnější manipulaci. Budova byla vybavena potrubní poštou. Nachází se zde i páternoster s osmnácti kabinami. Jako historické artefakty působí madla a popelník. Během prohlídky budovy, a to například při hledání unikátních posuvných oken, byly natočeny letmé záběry se zaměstnanci, rozhlasáky. Dokument uzavírá rozhovor se současným generální ředitelem René Zavoralem.

autor: Miroslav Buriánek
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.