Voda v kameni

Osídlení zdejší oblasti se datuje až do dob mladší doby železné, kdy sem přišel kmen Keltů. Ostatně nedaleko leží Obří hrad, nejvýše položené a mohutně opevněné keltské hradiště. Trvale osídlovat kraj začínají v 6.–10. století slovanské kmeny.

Stará víra našich předků se tu mohla praktikovat až do 12. století, tedy nějakých šest set let. Zdejší pohanství mohlo navázat na starší tradice, zejména keltské. Právě skalnatý ostroh ve Strašíně mohl být místem kultu, na které navázalo křesťanské poutní místo. Svědčí o tom zajímavě tvarovaný kámen vyčnívající ze země na kraji ostrohu. Citliví lidé tu zaznamenávají silně působící energie. Na skalnatém ostrohu za kostelem cítí zřetelnou výjimečnost místa.

Obec Strašín vznikla ze samot, které se postupem času rozšiřovaly a sbližovaly. Nejstarší kostel tu byl patrně románský, zachovala se z něj jen věž skrytá pod barokní fasádou. Proč byl kostel postaven na vysokém skalním ostrohu, mimo ves, ozřejmuje několik pověstí.

Podle jedné se měl první kostel stavět na jiném místě, asi i příznivějším, přímo ve vsi, ale nadpřirozená síla zdivo bourala a kameny přemisťovala na Hůrku, jak se skalnaté návrší s dnešním kostelem nazývalo. Ale strašínští se nevzdávali. Chtěli si postavit kostel, kde chtěli. Po několika dnech se zatáhla obloha, zahřmělo a v oblacích se objevila Panna Marie. To ona přenášela kameny! A tak nezbývalo než přání Matky boží vyhovět a chrám postavit na tomto nepříhodném místě.

Jiná legenda se věnuje zázraku a místnímu poustevníkovi. Ten si na holé skále postavil prostou chaloupku, dnem i nocí se modlil a ve zbytku času si obstarával prosté živobytí. Také radil lidem a dopřával jim slova lásky a útěchy. Měl jen jedno přání – spatřit tvář Matky boží. Poustevník stárnul a opovážlivé přání se mu neplnilo. Až jednou při západu slunce, když do kraje přicházel soumrak, se zableskla nad starcem záře. V ní spatřil Pannu Marii s Ježíškem na rukou. Svaté dítě mu žehnalo a matka se líbezně usmívala. Byl to sen? Poustevník si najednou nebyl jistý. I my víme, jak šálení smyslů může být účinné. Královna nebeská chtěla starce přesvědčit, že ne. Dotkla se prstem skály a vzniklý důlek se zaplnil vodou. Poustevník už nepochyboval o pravosti zjevení.

Dnešní návštěvník také ne. Ta trocha nevysychající vody ve skalním masivu není něčím obvyklým. Ale o obvyklé věci na skutečných posvátných místech nikdy nejde.