Vladimír Just: Divadlo, které není jen divadlem

4. říjen 2024

Léto bylo letos opět přefestivalované, když nechci použít škaredého slova přemnožené, jež si většina letních festivit a jejich organizátorů věru nezaslouží. Přemnožený je dnes spíš kýč a hra na jistotu, jak říká Josef Čapek, kulturní industrie, a ta je k vidění spíš jinde než na festivalech.

Ty jsou spíš vzpourou proti fabrice, v níž se mění neosobní sériová výroba čehokoli, od výroby sýra až po výrobu umění. Letos bylo mým privátním cílem hledat divadlo i na akcích zdánlivě nedivadelních.

Čtěte také

Stává se mi ale, když po něčem pátrám, že to najdu jinde, než čekám. Třeba na hiphopovém koncertu v rámci akce, jíž je multižánrový festival KUKOKLI v Horním Vítkově u Chrastavy, který se spoluzasloužil o obnovu chátrající střechy tamního kostela Navštívení Panny Marie.

Nemusí být člověk zrovna teatrolog, aby mu ten barokní kostel svým interiérem s půlkruhovými dřevěnými ochozy hned připomínal hlediště divadla. A tak zde i formy zdánlivě jen hudební vykazují výrazné divadelní rysy. Za všechny zmíním kultovní kapelu Prago Union s hiphopovým básníkem a zpěvákem KATO: ten naváže dialog s publikem, jehož pohotové reakce by mu mohla leckterá divadla závidět. A přiznám se, že hlavně kvůli drsné, leč poetické češtině jeho textů, vycházejících z rytmu a ducha doby, jsem na tu vydržel stát až po poslední přídavek.

Čtěte také

A i když mně pak venku dost dlouho brněla hlava a zatoužil jsem po doušku ticha jako nikdy, nasál jsem jasně divadelní atmosféru, s okamžitými odpověďmi publika a kolektivně zpívaných refrénů. Možná jsem trochu divadelní magor, ale nemohu si pomoci: připomnělo mi to dávná responsoria v novodobém hávu. Sólový hlas a zpětná sborová reakce. Kněz a sbor. Takto se možná z divokých dionýsií a dythyrambů rodilo v Řecku evropské divadlo. Zrozené, jak si všiml už Nietsche, z ducha hudby.

Na jiném multižánrovém festivalu, kam jezdím ze všeho nejradši, na THEATRUM KUKS, hledám prvky divadla ve spojení s hudbou (barokní i novobarokní). Tentokrát jsem ale našel ryzí, autentické divadlo u souboru DNO: Jiří Jelínek a kolektiv ROMEO A JULIE aneb MOR NA TY VAŠE PAKA (na téma řevnivost mezi Starou a Novou Pakou).

Čtěte také

Ač jsem ocenil i jiná představení (Gryphius: HORRBILIKRIBRIFAX domácích Geisslerů), přesto pro mne zůstává právě Jelínkovo skromné, zdánlivě okrajové představení zážitkem roku: zejména pro něco, co ostatním souborům, včetně domácího, schází: umění zkratky, v gestu, slovu i hudbě.

Pointou festivalového léta bylo SND a jeho PES NA CESTĚ v režii Dušana D. Pařízka na plzeňské přehlídce DIVADLO. Zase to hlavní nebylo jen divadlo, nýbrž solidarita s šikanou našich sousedů. Jakkoli nešlo přehlédnout i Pařízkův typický podpis v podobě závěrečného ničení výtvarných komponent inscenace. Masakr kulis je přesným předobrazem masakrů daleko krvavějších, upozorňuje opakovaně Pařízek. Čeká nás to snad také, jak to mnohé naznačuje, dovolím si závěrem připojit otázku i já.

autor: Vladimír Just
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.