Velevážené publikum, pojďte dál. Pozvánka do Plzně, města loutek

Právě v západočeské metropoli začala v první třetině minulého století působit divadla ovlivňující nejen české, ale i světové loutkářství – Mezinárodní loutkářská výstava v belgickém Lutychu v roce 1930 uvítala coby významného hosta plzeňský loutkářský soubor pod vedením Josefa Skupy.

Proslulost v tomto oboru dle dobových pramenů sílila natolik, že dokonce předstihla Prahu, a tak druhý poválečný sjezd československých loutkářů proběhl v roce 1925 právě v Plzni. Nejen toto sté, ale i další výročí si můžeme připomenout. Před druhou světovou válkou existovalo v Československu jediné profesionální loutkové divadlo – Divadlo Spejbla a Hurvínka, které založil v roce 1930 v Plzni vynikající loutkář a divadelník Josef Skupa.

Ze zdánlivě mrtvého dřeva, barevných látek a pestrého papíru dovedná ruka umělcova vytváří celé řady typických loutek jako symboly charakterů. Dobře akcentované mluvené slovo vedle výtvarných bezvadně jen odborníkem ovládaných pohybů – doplňuje iluzi těch živých bytostí malých loutkových scén, kde se odehrávají pohádkové výjevy, vážné tragédie a lehce nahozené revue pro vychování malých a rozptýlení i pobavení velkých. 
z prvorepublikové plzeňské loutkářské revue

Ve svých expozicích báječnou historii i skvělou současnost umění malých herců rozdávajících velkou radost dokládá plzeňské Muzeum loutek, do jehož prostor nahlédneme s Tamarou Salcmanovou. Provázet nás budou kurátorka Muzea loutek Veronika Plachá, plzeňská archivářka Jitka Janečková a dcera Lubora Zahrádky, Skupova spolupracovníka, a iniciátora vzniku festivalu Skupova Plzeň Alena Stránská.

autoři: Tamara Salcmanová , Milena M. Marešová
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.