Úspěchem roku 2016 je zápis českého loutkového divadla na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO
České loutkové divadlo má za sebou další důležitý rok. Konaly se tradiční festivaly, jako je Loutkářská Chrudim, Skupova Plzeň nebo Přelet nad loutkářským hnízdem, na kterých se představily i nové talenty z řad studentů Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU.
V letošním roce se také podařilo zapsat české a slovenské loutkové divadlo na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Proces to byl náročný a zdlouhavý, což potvrdila i divadelní publicistka a šéfredaktorka časopisu Loutkář Kateřina Lešková Dolenská: „Nejprve bylo třeba české loutkářství dostat na český seznam nehmotného kulturního dědictví. Potom spojili ministři kultury obou republik své snahy a podali žádost o uznání na velký oficiální seznam UNESCO. Úplným zázrakem se to podařilo a byl to nervy drásající proces. Jen konference, kde se o tom hovořilo, byla dvoudenní a po prvním dni byl zveřejněn návrh do rozpravy, který se týkal českého a slovenského loutkářství. Ten byl nakonec zamítavý, protože tam byly spíše formální nedostatky a bylo doporučeno, aby se ta žádost vrátila příští rok k dalšímu projednání a doplnění.
Naštěstí druhý den byla ta samotná rozprava, kterou jsem poslouchala v přímém přenosu, a slovenská delegace, která byla přítomna v Addis Abebě, dokázala vyvrátit všechny pochybnosti komise. Nakonec tedy ten statek byl zapsán, ale bylo to skutečně napětí do posledního okamžiku.
České a slovenské loutkářství společně se sicilskými marionetami jsou skuteční jedinými evropskými zástupci čistě loutkového divadla na tom seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Pro mne je ten zápis vlastně strašně důležitý krok a pro náš obor opora pro další popularizaci a poukázání na to, že tady existuje něco, na co širší veřejnost u nás doma zapomněla.“
Čechy nejsou u moře je představení, které nepodceňuje dětiPři rekapitulaci úspěchů a úrovně českého loutkářství v roce 2016, vyzdvihla Kateřina Lešková Dolenská především inscenaci libereckého Naivního divadla Čechy leží u moře: „Pro mne je Naivní divadlo Liberec momentálně takový vlajkonoš českého loutkářství. Zůstali loutkám věrni a snaží se je rozvíjet moderním jazykem. Čechy leží u moře jsou básně Radka Malého převedené do divadelní podoby, takže nijak děti nepodceňují, servírují jim poezii velmi obrazivou a poetickou. Je v tom i přidaná hodnota českého loutkářství, že to je hra na moře s jemnou ironií s velkým humorem, a samozřejmě je to nádherné na pohled, protože česká scénografická škola patří ke světové elitě.“
Bez amatérů by se zápis do UNESCA nepodařilDalší oblastí, která musí být podle Kateřiny Leškové Dolenské, v souvislosti s úspěchy tuzemského loutkářství připomínána, je amatérská neprofesionální část: „Bylo by možná dobré říci, že máme velmi silnou, když to porovnáme s ostatními zeměmi, skutečně velmi silnou amatérskou základnu. Lidé, kteří se ve svém volném čase s láskou věnují loutkovému divadlu, to je jedna z věcí, která velmi pomohla právě zápisu do UNESCA, protože s trochou nadsázky, ale ne moc velkou, bez amatérů by ten zápis prostě nebyl, protože oni se momentálně stávají nositeli tradice. Některá statutární loutková divadla na loutky zapomněla a loutky se nám vytrácejí i z cílenější pedagogické práce, z katedry alternativního loutkového divadla. Takže nebýt amatérů, toho zápisu by nebylo, protože jejich přínos byl jedním z velkých argumentů.“
