Loutka jako filmová hvězda. Výpravná kniha mapuje stoleté působení českých loutek ve filmu a televizi
„Česká loutka je fenomén. Koneckonců i svět se na ni dívá jako na něco ojedinělého,“ říká Pavel Jirásek, autor knihy Loutka mezi divadlem, filmem a televizí: Výtvarný jazyk filmů a televizních pořadů s divadelní loutkou 1950–2020.
Kniha je to skutečně velkolepá, formátem, vahou, ale především obsahem. Však se taky Jirásek české či československé loutce věnuje hodně dlouho, napsal řadu odborných prací, a s manželkou vlastní jednu z největších a nejzajímavějších loutkových sbírek v Evropě. Bohatý je i obrazový a doprovodný aparát knihy.
Podle Jiráska prolíná loutka českou kulturou téměř odnepaměti. „Loutkovost najdeme v literatuře, výtvarnu, hudbě, a samozřejmě i ve filmovém a televizním umění. Loutka je fenomén, který charakterizuje český národ jako národ středoevropský, jako národ, který se skrz tyto malé bytosti dokáže velmi dobře vyjadřovat,“ dodává autor knihy.
Na stříbrném plátně se česká, původně divadelní loutka objevuje od 30. let 20. století. Byl u toho Josef Skupa, který nejdřív točil reklamy, později i celovečerní film. Po válce dvakrát hostoval v Londýně a byl tu nesmírně úspěšný i v živém vysílání BBC. Spoluvytvářel tak slávu českého loutkového divadla v zahraničí. Osobitý styl filmové loutky vytvořil Jiří Trnka, který, mimochodem, animoval i Spejbla a Hurvínka. „Právě k němu se pak vztahují ostatní tvůrci, buď vycházejí z jeho školy nebo ji popírají. Česká filmová loutka se každopádně vyznačuje jakousi jemností,“ vysvětluje Pavel Jirásek s tím, že design loutky televizní byl trochu jiný, ale taky svébytný. „Televizní rozpočty nebyly tak vysoké jako filmové, vždycky tu ale působila řada skvělých výtvarníků, kteří dokázali vymyslet originální výtvarné přístupy. Nenákladné, ale vynikající. Například Hana a Josef Lamkovi,“ vyjmenovává teatrolog, spisovatel a hudebník.
V rozhovoru pro vltavskou Mozaiku se věnuje i využití loutky v kresleném filmu a významu Spejbla a Hurvínka, jejichž loutky prolínají českou kinematografií i televizní tvorbou od oněch zmíněných 30. let dodnes. „Jsou jakousi osou. Především díky Josefu Skupovi, který jim dal duši. Pávě on vytvořil ten loutkový typ. Proto se ve sporech o autorství loutek Spejbla a Hurvínka kloním na jeho stranu,“ svěřuje se „loutkolog“ Pavel Jirásek. O všem ostatním, co se týká letitého vystupování české loutky ve filmu a televizi, pak mluví ve své výjimečné knize.
Související
-
Za zánikem Studia loutkového filmu v Brně mohla být i závist z Prahy a Zlína, říká filmový historik
Vydavatelství Akademie múzických umění přichází s objevnou knihou – jmenuje se Neznámé a zapomenuté filmy Václava Zykmunda a napsal ji filmový historik Jan Bernard.
-
Proměna loutky v živou bytost spouští fantazii, nadšení jsou i teenageři, říká loutkář Michal Drtina
Málokdo toho ví o loutkovém divadle tolik, co Michal Drtina. S loutkami se setkal poprvé na střední škole, občasnému hraní se věnuje podstatnou část svého života.
-
Film o svítícím klukovi Tonda, Slávka a kouzelné světlo dobývá světové festivaly i srdce diváků
Snímek slavil vítězství na festivalech ve Zlíně, v katalánském Sitgesu a nebo francouzském Annecy. Minulý týden měl premiéru i v našich kinech.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.