Za zánikem Studia loutkového filmu v Brně mohla být i závist z Prahy a Zlína, říká filmový historik

Václav Zykmund byl výtvarník, výtvarný teoretik, fotograf, literát, pedagog a taky filmař. „K filmu se vždycky dostával náhodou nebo osudem. Už před válkou založil surrealistickou skupinu Ra, a ačkoliv byl členem komunistické strany, po roce 1948 zjistil, že surrealismus s její politikou nejde dohromady. Podařilo se mu dostat se do Studia animovaného filmu v Brně, které posléze i vedl,“ vysvětluje Bernard. V tomto studiu postupně se svojí pozdější ženou Annou natočil šest krátkých filmů. „Objevuje se v nich například inspirace Orsonem Wellesem a jeho Občanem Kanem, ale do toho promítal svůj život, svoji podobu a podobu svých známých,“ vysvětluje historik zdroje, ze kterých Zykmund – filmař vycházel.

Filmový historik Jan Bernard s knihou Neznámé a zapomenuté filmy Václava Zykmunda|foto:Ondřej Konrád, Nakladatelství AMU

Osud brněnského Studia loutkového filmu v Brně ale nebyl veselý. Ateliér vznikl recipročně ke studiím v Praze a Zlíně jako nástupce studia Otakara Blažka-Brentena. Byl založen v roce 1949 a fungoval tři roky. K jeho práci se kriticky vyjadřovaly pražské i zlínské osobnosti tehdejšího československého animovaného filmu. Na otázku, jestli za jeho koncem mohla být řevnivost, konkurence nebo závist, Bernard odpovídá: „Roli to mít mohlo, i když třeba Trnka nebo Týrlová by si jen tak nepřipustili, že nějakou konkurenci mají, považovali se za světové šajby, kterými taky byli. V jejich vyjádřeních ale mohl být prvek jisté závisti financí, které studio v Brně dostávalo přidělené nebo samotného Brna jako takového. Týrlová, jak víme, chtěla přejít do Brna, ale nepodařilo se to, tudíž tam nějaká řevnivost hrát roli mohla.“

Další filmové období Václava Zykmunda přišlo v 70. letech. V době, kdy byl režimem téměř od všeho odříznut, začal točit svébytné amatérské filmy. Podrobně se o nich dočteme v knize Jana Bernarda Neznámé a zapomenuté filmy Václava Zykmunda. Publikace samozřejmě osvětluje Zykmundovu uměleckou osobnost šířeji, zmiňuje se o jeho výtvarných, literárních a fotografických aktivitách i o podhoubí, ze kterých vyrůstaly. Publikace je zdařilou rekonstrukcí jednoho ze střípků mozaiky dějin československé kultury.