Václav Vokolek: Slavnosti sněženek

I její otec Krok nebo Krak je pouze nejasným otcem tří dcer, které naopak oplývají životností, velice dobře si umíme ty tři sestry představit, což prokázala celá řada malířů z 19. století.

Čtěte také

Václav Vokolek: Jarní čištění pramenů

Nejmladší Libuši pokládáme za matku budoucího královského rodu, jediného skutečně našeho, prorokyni slavné budoucnosti národa, který dlouho neexistoval ani ve snech. Libuše nebyla opěvována pouze pochlebníky přemyslovského rodu, ostatně to pochlebování bylo počátkem dosti vágního dějepisectví, ale udržela si po staletí úctu obyvatel české kotliny. A tak míst, kde údajně zanechala své stopy, není málo.

Všechny nějakým způsobem souvisí s vodou a s jejím jménem. To jméno je ryze slovanské, jeho základem je ljub, tedy milá. Co to může znamenat pro jméno zakladatelky přemyslovského rodu, není dodnes jasné, ale je to milé pomyšlení, řečeno ve stylu Libušina jména. Sluší se dodat, že slovní kmen ljub se ukrývá ve všech indoevropských jazycích, viz německé liebe, latinské lubens nebo lubido. Překvapující je, že podle Plutarcha, první Sibyla působící v Delfách se jmenovala Libyssa a byla dcerou samotného Dia a najády Lamie. Záviš Kalandra Libyssu pokládal za bohyni lásky podmiňující život.

Čtěte také

Václav Vokolek: Stesk po Matce Zemi

Nad tím vším doporučuji přemýšlet v jarním Mydlovarském luhu nedaleko od Kostomlat nad Labem. Síly probouzející se země jsou ti cítit intenzivněji než jinde. Třeba je to proto, že se zde podle pověstí rozkládal hrad kněžny Libuše a její tajemné léčivé zahrady.

Zbytky malého hrádku zde skutečně nalezneme, ale zcela naruší naše představy o středověkém šlechtickém sídle. Je to spíše zbytek docela malé stavby umístěný mezi podivné valy, které se zdají daleko starší. Zdají se být součástí jiného obranného systému, než je hradní ze 13. století. Archeologicky je místní osídlení prokázáno již pro mladší dobu kamennou, stejně jako pro pozdější Slovany. Není tedy divu, že místní pověsti sem umístili jedno ze sídel kněžny Libuše, v souvislosti s nedalekou Rozkoší, Oškobrhem nebo Lysou nad Labem. Tam všude v nejbližším okolí najdeme v pověstech stopy mýtické kněžny. Mají stejně se opakující detaily – přítomnost vody a léčivých květin, stejně jako její dívčí družiny.

Čtěte také

Václav Vokolek: Putování za rusalkami

V Mydlovarském luhu je to stejné. Nedaleko od možného hradiště teče Labe, jehož kdysi neregulované břehy k němu mohli snadno dosahovat svými slepými rameny. Podle pověstí měl k Libušině hradu vést přes řeku závěsný most. Není bez zajímavostí, že na druhém břehu dodnes stojí uměle vztyčený kámen, který měl být zbytkem právě tohoto mostu, i když dnes je spíše považován za menhir. Zajímavé je, že poblíž hradu bylo místo nazývané V lázni. Zde se měla kněžna Libuše koupat a patrně i provádět nám neznámé vodní rituály a věštění.

V Mydlovarském luhu existovala podle místních v pověstí i Libušina zahrádka, zvaná také Šafranice, v níž rostly mnohé i exotické rostliny, které kněžna kouzelnice používala léčení. V souvislosti s Libušinou kouzelnou zahradou se v Kostomlatech uchovala stará slavnost. Každoročně se pod starými duby na Květnou neděli konaly tak zvané Slavnosti sněženek.

Čtěte také

Václav Vokolek: Očarované kameny

Pod patrně kdysi posvátnými duby, několik jich tu stojí dodnes, se procházely dívky, třeba měly připomínati Libušinu sličnou družinu, zdobily se květy sněženek, zpívaly a tančily. Vyvrcholením slavnosti byla volba královny, nejkrásnější dívky. Že slavnost silně připomíná dávné pohanské jarní slavnosti vítání jara, není třeba připomínat a je škoda, že si o ní můžeme přečíst pouze ve starých vzpomínkách.  Ale dá se něco takového opět obnovit? Spisovatel Bohumil Hrabal se o to pokusil. Za války sloužil jako výpravčí v nedalekých Kostomlatech a třeba pod staré duby chodil snít o své budoucí knize, která se stala na české poměry více než slavnou. Třeba i Libušina zahrádka se ještě jednou probudí ze zapomnění.