Václav Vokolek: Jarní čištění pramenů

9. květen 2022

Voda je jedním ze čtyř základních živlů. V ezoterických naukách, které nejsou tak zcela zapomenuty, je symbolem nevědomí, protože prýští z nezměrných a nezbadatelných hloubek. Propojuje svět s nebesy, protože deštěm se dostává na zem. Právě déšť spojuje svět s plodivými silami a božskými kvalitami. Svou průhledností se podobá světlu, proto je výrazem ducha.

Podle mnoha mytologií, stejně jako podle poznatků moderní vědy, život na naší Zemi začal ve vodě a proto i duchovní život má mnoho společného s vodou a nejedná se pouze o křest. Voda je také symbolem očisty, duchovní i tělesné – u hinduistů omývání ve vodách posvátné řeky Gangy přežilo do dnešních dnů.

Čtěte také

Lidé měli odedávna úctu k pramenům, které spojovali s duchovními principy, na nichž byl život člověka závislý. Vodní pramen býval také stále otevřenou branou do jiného světa. Je symbolem ženského plodivého principu, proto známe množství vodních bohyní, od nich vede přímá cesta k  poutním místům spojených s Pannou Marií a sv. Annou, kde je obvykle pramen  centrem posvátného místa a váže se k místním zázrakům.

Pramen byl ve všech kulturách všeobecně uctíván jako zdroj životodárných sil, symbol čistoty a plodné hojnosti. Často je personifikován jako ženská bytost, například u Řeků nymfami nebo najádami. Ve slovanském předkřesťanském světě s posvátností vody souvisejí vodní bytosti, třeba dodnes známé pohádkové víly. Také Keltové, kteří zásadně poznamenali duchovní tradice naší země, vody uctívali a je zajímavé, že jarní rituální čištění studánek je patrně keltskou duchovní tradicí.

Čtěte také

Za posvátnou vodou nemusíme do Indie, kousek od Nymburka narazíme na malou ves, pro náročného turistu není ničím zajímavá, která se jmenuje Rozkoš a je dnes součástí obce Kostomlaty nad Labem. Zda vskutku neobvyklé jméno inspirovalo zdejší pověsti nebo naopak, se již nedozvíme. Zdá se však, že jádro místních pověstí je ukryto v dnes zarostlé tůni na tak zvaném Hronětickém náhonu. Zde se nacházela podle pověstí legendární Libušina lázeň.

Podle pamětníků tu bylo kdysi v zemi nalezeno několik dlouhých dubových trámů. Právě to by mohlo naznačovat souvislost s Libušiným jezírkem v Kouřimi. Také tady prokázal archeologický výzkum dřevěnou konstrukci. Není vyloučeno, že zdejší pověst navazuje na starý slovanský kult vody. Pak by kněžna na počátku našich dějin byla spíše než vládkyní jeho kněžkou...

Čtěte také

Představa koupající se Libuše nám může splynout s řadou vyobrazení, která představují koupající se bohyni Dianu. Také ona se koupe se svými družkami, krásnými mladými dívkami. Ale propojení mezi antickou bohyní a legendární Krokovou dcerou je nejasné. Patrně je to spíše prastarý archetyp, který byl řadou kultur variován do mytologických obrazů.

A tak by nás mohlo napadnout, že stará báje o Libuši není příběhem o první české kněžně, ale o dávném slovanském kultu, jemuž zasvěcená žena sloužila. V našich pověstech přežil vodní kult v pověstech o hastrmanech a vílách. Vodní svět je v nich popisován jako svět paralelní k pozemskému. Vypjatá sexualita vílích tanců by mohla být vzpomínkou na extatické iniciační obřady či rituály související s plodností. I tak by se mohla zapomenutá pověst o Rozkoši interpretovat. Namísto půvabných vodních rusalek zde měli poutníci potkávat líbezné družky samotné kněžny.

Čtěte také

Vypráví se, že právě v Rozkoši Libušiny společnice přepadávaly muže směřující k hradu v Lysé nad Labem. Že by půvabné loupežnice byly předchůdkyněmi dívčí války? Nikoliv. Stát se jejich zajatci bylo asi přáním každého muže.  Se zajatci se totiž měly v Rozkoši oddávat milostným hrám. Čemu se oddávala jejich paní, kněžna Libuše, v nedalekém mydlovarském hradu z pověstí jasné není. Doufejme, že věštění, a sušení léčivých bylin a jejich odvarům. Rozhodně i tam bychom se měli podívat.

Diskuze, zda tři Krokovy dcery, a zejména Libuše, existovaly, již dávno utichla. Spektrum výkladů je již tak široké a nemá cenu ho rozšiřovat. Nejsou to však pouhé národní sny? Jen kdyby nebylo tolik míst s Libuší spojených! Cosi je všechny spojuje, nejen tajemné vodní lázně. Představa moudré vědmy na počátku českých dějin je stále lákavá a inspirující, stejně tak jako její kněžky nabízející poutníkům rozkoše. Analýza takových snů by mohla být i státotvorná...

autor: Václav Vokolek
Spustit audio