Václav Vokolek: Chlum Svaté Maří

Podle zbožné lidové pověsti byla zdejší zázračná soška objevena dokonce již v 9. nebo 10. století řezníkem ze Sokolova, který hledal útočiště před letním žárem a v lese usnul ve stínu lískového keře. Pak uslyšel volat své jméno. Vzbudil se, ale volání považoval za pokračování snu. Znovu usnul a znovu se probudil ze spaní. Když se tak stalo potřetí, vstal a našel v lískovém houští překrásnou sochu Blahoslavené Panny Marie. Umístil ji pod prostým přístřeškem a lidé sem počali chodit.

Čtěte také

Václav Vokolek: Hrob krásné ženy

Milostná soška je z lipového dřeva, zcela neznámého původu. Boží Matka drží v pravé ruce říšské jablko, je symbolem toho, že je královnou nebes. Dávná řezbářská práce má velice archaické rysy, které mají svou přísností daleko ke kráse pozdějších gotických madon.

Po třicetileté válce sláva poutního místa roste. Křížovníci zde vybudovali velkolepý chrám s klášterem. Jedná se o práci několika významných architektů. Původní plán vytvořil Kilián Dientzenhofer, kaple v ambitech by měly být podle návrhu Santiniho. Chrámový prostor je plný významných uměleckých děl.

Čtěte také

Václav Vokolek: Volyně

Chlum ale neproslavilo jen poutní místo. Jako protiváha zbožnosti se tu vyprávěly hrůzyplné příběhy o loupežnících. Jednou se rytíř Reisengrün, pán zaniklého hradu Rosova, vracel zpátky domů. Nezapomenul se pomodlit v kapli se svatým obrazem.

Když opouštěl milostnou sochu, nevšiml si, tu zapomněl drahocennou šachovnici vykládanou slonovinou a drahokamy. Zjistil to až na hradě a přikázal synovi, aby šachovnici přivezl. Ten se bál a odmítl. Bibiána, odvážná dcera hradního správce, se rozhodla, že pojede do kaple sama. Jakmile tam přišla, poprosila Pannu Marii o pomoc a ochranu, sebrala šachovnici a chtěla odejít. Vtom uslyšela příchod lupičů, a tak se schovala v kapli.

Čtěte také

Václav Vokolek: Velká hora

Zachránila se, ale musela se o krutosti lupičů přesvědčit na vlastní oči. Stala se svědkem toho, jak lupiči zabili svou okradenou oběť. Pak odjeli. Bibiána se ještě chvíli modlila za své zachránění, vzala drahocennou šachovnici a vrátila se na hrad. Pověděla, co zažila, a hradní pán se rozhodl lupiče zničit. Lupiči, jejich úkryt i spolupracovníci, byli odhaleni a potrestání. Právě z ukrytého pokladu byl podle pověsti vybudován nádherný poutní chrám. Bibiána se stala nesmrtelnou. Divadelní kus Loupežnící na Chlumu se stal nejhranějším ochotnickým a loutkovým představením 19. století v celé Evropě.

20. století Chlumu svaté Maří nebylo příznivé. Věřící museli své poutní místo opustit, ale ono přesto žilo dál. Od roku 1957 do roku 1974 zde působil jako kněz významný teolog, filozof a psycholog Metoděj Habáň. Po letech věznění sem byl doslova odklizen.

Čtěte také

Václav Vokolek: Peklo na stěně

Ale stalo se nečekané. Do Chlumu svaté Maří začali v 60. letech jezdit mladí studenti teologie, hlavně tajní dominikáni, ale i umělci a jistá část pražských intelektuálních špiček. Žil tu pár let dominikán Antonín Švercl, jezdili sem další mladí dominikáni, Václav Gajzler, dnešní arcibiskup Dominik Duka a dnešní bratrský kazatel Václav Pospíšil, ale také pražští filozofové, psychologové, a dokonce jakousi náhodou, a jistě nepozorností úřadů, francouzský básník Luis Aragon. Ten dokonce, okouzlen tím vzdělaným venkovským farářem, jenž mluvil dokonale francouzsky, napsal do farní pamětnice půvabnou báseň o tom, že lavice vzadu jsou nejomodlenější.

A tak se na Chlum svaté Maří opět putovalo, ne za milostnou soškou, ale za moudrostí a informacemi, které dlouho na oficiálních školách chyběly nebo byly hanebně překrouceny. To vše pod dohledem milostné sošky nalezené kdysi v ořeší. Zázraky jsou občas neobyčejně prosté a to nejen na Chlumu svaté Maří.