Václav Vokolek: Pozdní léto

1. září 2022

Pozdní léto přichází pokaždé nečekaně. Dovolené končí, krajina se vyprazdňuje. Vrací se do ní ticho a klid. Nejlépe změnu ukazují břehy řek a vodních ploch. Vylidňují se, jistě proto, že prázdniny ani letos netrvají dva roky a náhle končí. Stromy se najednou tiše zrcadlí na klidné hladině a vracejí se na ni vážky a žáby. Pro poutníky další nádherný čas.

Začínají pozoruhodné výhledy letním vedrem do té doby zakryté jako závojem. Barvy jsou najednou ztlumené, suché. Stejně suché jsou mnohé rostliny, ze stromů začínají padat první suché listy. Příroda dává najevo svou únavu. Vlády se ujímá poslední letní znamení – Panna. Virgo.

Čtěte také

Dávný člověk byl přesvědčen, že dobrá úroda není jen jeho zásluhou. Proto za ni musel děkovat. Panna je spojena se soustředěním na vlastní nitro, nastává doba rozjímání. Židé slaví měsíc elul, dobu pohroužení do sebe. Čas po sklizni byl pro Židy obdobím, kdy prováděli jakousi vnitřní inventuru, měli litovat svých špatných činů, omluvit se za ně a pevně se rozhodnout je neopakovat.

Římané v té samé době oslavovali starého vegetačního boha Vertumna a krátce na to prosili Jova, aby chránil dozrávající hrozny, v nichž se ukryly žhnoucí paprsky slunce. Jako boha Vertumna namaloval italský malíř Giuseppe Arcimboldo císaře Rudolfa II. Jeho tvář je složena z plodů, které uzrály po celé vegetační období.

Čtěte také

Je to skutečně výjimečný obraz, který nás dodnes vzrušuje a inspiruje, jako třeba malíře Zdenka Sklenáře, který Arcimboldovu magickou metodu rozvíjel ve dvacátém století. Podobizna složená z plodů a květů může být obrazem „dokonalé harmonie“ jak císařovy vlády, tak antického božstva. Harmonické propojení pozemského a vyššího, člověka a božstva, hledal císař v alchymii, kterou považoval za královnu věd.

Co víme o Vertumnovi? Ženou starého etruského boha se stala Pomona, bohyně ovocných plodů. Pomona byla římskou bohyní ovoce, ovocných stromů a ovocnářství, však její jméno je odvozeno od slova pomus, tedy plod ovoce.

Čtěte také

Pomonin příběh je vyloženě letní a do krajiny pozdního léta patří stejně jako Arcimboldovy obrazy. Pro věčné časy ho uchoval básník Ovidius ve svých nesmrtelných Proměnách. Píše, že Pomona byla nejprve lesní vílou, která se stala neobyčejně obratnou a úspěšnou sadařkou a byla uctívána jako bohyně sadů, zahrad a ovoce. Byla ovšem také velice krásná, a přestože se zcela uzavřela ve svém milovaném sadu, mnoho bohů, satyrů a faunů se do ní zamilovalo. Krásná sadařka všechny odmítla včetně boha Priapa. Nakonec se o ní pokusil bůh střídání ročních období Vertumnus.

Rafinovaně se proměnil ve stařenu, která víle vyprávěla příběh o Anaxiretině, která odmítla lásku Ifise. To vedlo k smrti obou. Dojatá Pomona, přemožena tragickým milostným příběhem, podlehla a svolila ke sňatku. Oběma božským manželům byl v Římě postaven chrám a zasvěcen posvátný háj. Prostě letní příběh vhodný pro letní dostaveníčko, třeba u řeky, v níž se zrcadlí těžká oblaka pozdního léta.

Čtěte také

Sklizená pole jsou najednou prázdná, zdánlivě beze smyslu. V krajině začíná převládat okrová a hnědá. Padajících suchých listů je stále více. Podél silnic se vesele červenají jeřabiny a na mezích šípky. Začíná dozrávat ovoce a nastává čas vos. Dny jsou viditelně kratší. Pozdní léto, je to opravdu nádherný čas, jak věděl Adalbert Stifter, pomalu vystřídá podzim, ale v pozdním létě na něj ještě nemyslíme, zdá se nám ještě hodně daleko.

Tuto iluzi si můžeme prohlédnout v zajímavém obrazu Pomony a Vertumna od Rubense. Nádherně idylický obraz zobrazuje milostný výjev, který je více reálný než mytologický. Barokně polonahou zahradnici zastihl Vertumnus jako půvabnou zahradnici uprostřed práce. Sklízení plodů je na obraze dobrou záminkou pro milostné vyznání, které nelze nevyslyšet, a znalci antické mytologie vědí, že vše dobře dopadlo.

Čtěte také

Letní čas se naplňuje velkolepou přípravou na sklizeň vína, které nás jednoduchou transmutací bude provázet další čas. A poutníci vzpomínají na své letní cesty. Většinou jsou to vzpomínky krásné. V pozdním létu letní krajinu opouštíme, ale ne navždy. Nejenže zůstane ve vzpomínkách, ale sličná Pomona slibuje, že se do ní příští rok opět vrátíme. Tento slib musíme spoře Rubensově oděné krasavici uvěřit. Jinak raději nic.

autor: Václav Vokolek
Spustit audio