Václav Vokolek: Parník symbol
Dějiny rády proměňují hranice, jazyk a náboženství obyvatel, stačí pár století a všechna historická realita může být zapomenuta a všechny jistoty se rozplynou jako dým. Dnes by těžko kdo věřil, že poklidná obec stojící zcela ve stínu Mělníka, se stala roku 1841 středem jistého světa. Faktem zůstává, že 12. června roku 1841 se z Obříství po ránu vydal na svou první cestu parník Bohemie.
Byl to slavnostní okamžik. Senzace své doby. Od toho dne byla po Labi propojena dvě významná města, Praha a Drážďany, a dvě monarchie, Rakouská a Saská. Stalo tak něco doposud nevídaného. Všem bylo zřejmé, že pokrok dosáhl svého vrcholu, psalo se v novinách celé monarchie.
Čtěte také
Všechno začalo tím, že anglický plavební podnikatel John Andrews, zakladatel plavebních podniků nejen ve Vídni, si roku 1829 podal u rakouského dvora žádost o založení společnosti pro paroplavbu na Labi. Všechno nešlo tak rychle, problémem se staly regulační práce a zejména mělkost Vltavy, i při neuvěřitelně malém ponoru parníku byla nepřekonatelná.
Řešení se nakonec našlo. Andrews se rozhodl, že parník nebude jezdit z Prahy, jak se samozřejmě předpokládalo, ale vypluje z Obříství, kam Pražané dojedou bryčkou nebo dostavníkem večer před odjezdem. K pohodlí cestujících sloužil zámek v Obříství, kde Andrews pronajal jedno patro a zřídil zde 22 lůžkových pokojů a restauraci. Podniku to příliš neuškodilo, spíše naopak. Příjemné ubytování v zámku přispělo k popularitě paroplavby. Loď odjížděla do Drážďan dvakrát týdně, vždy v sedm hodin ráno. Cesta byla brzy kratší než při první plavbě – po proudu trvala 12 hodin, zpět z Drážďan do Obříství, proti proudu, 17 hodin.
Čtěte také
Cesta parníku Bohemie se stala dobovou senzací. Nejenže loď projížděla krásnou krajinou středních Čech, cestující mohli obdivovat krásy Českého středohoří, které němečtí cestující znali z obrazů německých romantiků, ale za Žernoseky parník proplouval skalnatými kaňony Českého a Saského Švýcarska, které maloval obdivovaný malíř Caspar David Friedrich. A co teprve cesta pod magickým skalním zubem hradu Střekova, jenž se stal ikonou malířského romantismu, českého i německého. Parník Bohemie se usídlil i na obrazech ústeckého malíře Doerela, jenž ovšem jeho první plavbu zažil jako desetiletý chlapec a přesto mu uvízl trvale v paměti.
A pak ta rychlost! Bohemie vyjížděla z Obříství v sedm hodin ráno a okolo sedmé večer se vystupovalo v nádherných Drážďanech. Večeře na krásných terasách nad řekou se snadnou stihla. Proslýchalo se, že při klidné vodě plula Bohemie rychlostí až 17 kilometrů za hodinu. Proti chůzi poutníka jdoucího po břehu řeky to byla rychlost zcela závratná. Že ji nepůjde překonat, bylo v té chvíli zřejmé.
Čtěte také
Vyobrazení parníku Bohemie najdeme na mnoha tehdy oblíbených rytinách, rozšířených vedutách, tu pod zámkem v Mělníce, pod legendárním Střekovem nebo pod pevností Königstein již na dohled od Pirny. Jeho vyobrazení najdeme i na střeleckých terčích své doby. Parník Bohemie se tak na krátko stal nejen dekorací severočeské krajiny, ale i symbolem nezadržitelného pokroku.
Na Bohemii mohlo plout až 140 cestujících a 10 mužů posádky, i to bylo neuvěřitelné. Na lodi cestující našli salon, kuchyni s výběrem jídel, dokonce oddělení pro 12 dam. Špici lodi zdobila postříbřená socha českého lva a na kolesech znaky rakouské monarchie. Na českém území vlála na zádi zemská vlajka se lvem, za hranicemi vlajka mocnářství. Vše dle předpisu.
Čtěte také
Cesta Bohemií se stala módní senzací. Na první plavbu se vydal i slavný dánský pohádkář Hans Christian Andersen. Do deníku si napsal: „Na Bohemii se třepotá vlajka, jak ryba klouže vodou, kloužeme i my mezi malebnými zalesněnými skalami, na každé rozvalině a u každého městečka vlají prapory, vítají nás hudbou, mávají klobouky, moždíře burácejí. Je to krásná plavba.“
Jenomže jako vždy všeho do času. Přesně za deset let vyjíždí z Prahy do Drážďan první vlak. Rychlejší, modernější. Pohodlnější doprava lodní spojení zcela zlikvidovala. Parník Bohemie zůstal zapomenut na romantických rytinách a obrazech. Dnes spojení Prahy se saským městem na Labi nahradila dálnice. Co nahradí ji, naštěstí netušíme. Že i ona bude zapomenuta, je pravděpodobné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
