Václav Vokolek: Když přežijí jen pověsti
Dnes již s konečnou platností víme, že židovská posvátnost je trvalou součástí duchovních tradic Čech. Synagogy přinášejí na naše území duchovní svět starověku, který značně přesahuje nám známé evropské duchovní kořeny. Jedinečně opravená synagoga v Úštěku je toho všeho důkazem. První zápis o úštěckých Židech pochází z roku 1523. Zdá se však, že tu žili ještě dříve, patrně již ve 14. století.
Je neuvěřitelné, jak se sem dostali, netušíme, co a odkud je sem přitáhlo. Později jistě jejich přítomnost souvisela s místním pěstováním chmele, s nímž nepochybně obchodovali. Rozhodující byla blízkost obchodních cest, možná i tolerantnější majitelé panství.
Když Úštěcko dostala nová vrchnost, litoměřičtí a pražští jezuité udělili zdejším Židům v roce 1649 privilegium o osmnácti bodech. V první řadě se stanovilo, že ve městě nesmí být více než osm manželských židovských párů. Starší ze Židů si mezi sebou zvolí rabína a představí ho vrchnosti. Pokud by nebyl uznán, musí si volit nového. O nedělích a jiných církevních svátcích nesmějí vycházet ze své uzavřené části, dokonce ani do okolních vsí.
Přesně bylo stanoveno, jak mají obchodovat na trzích a jarmarcích. Vždy to byla nařízení platící pro druhořadé občany. Samozřejmě ze všeho, s čím obchodují, museli skládat clo. Židé také nesměli vlastnit nemovitosti patřící dříve křesťanům. Závěrem samozřejmě stálo: „Vrchnosti mají být všichni poslušní…“
V Úštěku vznikl židovský sídelní okrsek, malé ghetto. Židovské domy se soustředily okolo synagogy, před polovinou 19. století tu je doloženo osm domů. V nich kupříkladu v roce 1900 žilo 144 židovských obyvatel. Pozdější likvidace židovské komunity byla stejná jako jinde.
Židé, od ostatních obyvatel odříznuti mnoha nařízeními, tu žili své chudé životy a zejména tvrdošíjně trvali na své víře, vzdělání a tradicích. Konali tu své bohoslužby, do tolerančního patentu v židovském domku blíže Šibeňáku. Podle jiných pramenů tu stála dřevěná synagoga neznámého stáří. Teprve v roce 1794 si tady Židé postavili zděnou synagogu.
Úštěcká synagoga byla postavena v klasicistním slohu a roku 1851 přestavěna podle plánů místního stavitele Wenzla Jahna. Vznikla výstavná věžovitá stavba, k níž byla přistavěna předsíň a ženská galerie. Budova byla rozšířena a zvýšena. Posvátná stavba se obohatila výmalbou modlitebního sálu s oblíbenými maurskými motivy. V suterénu se ukryla malá škola s bytem učitele. Bohoslužby zde nerušeně probíhaly až do roku 1938. Během okupace byl mobiliář zničen, Židé odvlečeni, jejich náboženská obec zanikla, neobnovila se. Nebylo kým….
Stavba byla dlouhá léta opuštěná a částečně demolována. Málem zanikla. V roce 1993 byla jedinečně renovována a dnes slouží jako regionální židovské muzeum. Také se tu pořádají koncerty a výstavy. Náboženská obec se sem patrně nikdy nevrátí...
S hrstkou zbožných Židů je spojena i místní pověst. V okolí Sedla kdysi žil starý domkář. Zemřela mu žena a chudý muž nevěděl, jak dál. Musel vše prodat, ani na splacení dluhů to nestačilo. Rozhodl se odejít. Sbalil uzlíček, vzal děti a zadem se ze své vsi odplížil jako pes. Pod Sedlem se posadili a loučili se svým krajem. Ani si nevšimli, že se k nim kdosi přiblížil. Hubený stařec s dlouhým vousem, v šedivém kaftanu až na zem se u nebožáků zastavil a vyptával se, co se jim stalo.
Pak poradil. Právě na tomto místě zakopali ustupující Švédové válečnou pokladnu. To bylo více jak před dvěma sty let. Stařec se usmál a řekl, že to viděl. Na vlastní oči?
„Ale potom jste…“ nedořekl chuďas.
„Bludný Žid,“ souhlasil stařec a zmizel.
Poklad na místě skutečně byl. Zachráněný domkář se vrátil a všechno vyprávěl. To si už spokojeně žil v novém domě a na Bludného Žida nikdy nezapomněl.
Pověst může souviset se židovskou komunitou v Úštěku. Bludný nebo Věčný Žid tu není podán jako negativní bytost, nýbrž jako nešťastná postava, která lidem dovede pomoci, ale sobě nikoliv. Představa Věčného Žida procházejícího jezuitským Úštěckem je dosti fantastická, ale může pocházet i z reálného zážitku, kdy někdo potkal ortodoxního Žida putujícího do úštěcké synagogy v době svátků. A tak nás na Úštěcku může napadnout, jak hrozné je, když po lidech zbydou opuštěné hřbitovy a nejasné pověsti. Nic víc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
