Václav Vokolek: Potkat se s anděly

Kaplička svatého Václava, Dvorce
Kaplička svatého Václava, Dvorce

Občas je dobré vydat se za přeludem. Každý, kdo jede vlakem z Prahy do Lysé nad Labem, nebo opačně, zahlédne u trati na necelou vteřinu podivné zjevení.

Na kraji lesa je možno spatřit kapli a u ní stojí dva velcí andělé. Kde se tam vzali?

Unavení cestující si tuhle otázku nepokládají a většinou si andělů ani nevšimnou. A tak se za nimi vydáme, to se nestává tak často. Stačí vyjít od kostela v Lysé nad Labem po červené značce, kolem dostihového závodiště.

Václav Vokolek: Uštvaný génius Jakub Jan Ryba

Česká mše vánoční „Hej, mistře“ od Jakuba Jana Ryby ve Studiu 1, Cappella Mariana s uměleckým vedoucím Vojtěchem Semerádem

Vánoce v Čechách jsou spojeny s vánoční hudbou, která se z kostelů přelila do domácností, do obchodních domů, kaváren, line se z obrazovek, z rozhlasu a kdoví odkud.

Pak můžeme pokračovat podél trati a lesa, ale je lépe sledovat cestu z lesa, kterým se dá příjemně projít. Mladý les, většinou borový, je pozdní vzpomínkou na divoké lesy plné zvěře, které tu ještě v 18. století byly. Již císař Rudolf druhý je miloval a zajížděl sem z Brandýsa na velké hony. Však se les, ke kterému se blížíme, dodnes jmenuje  Císařský. Po krátké procházce andělé stojí před námi. Nebo my před nimi?

Kamenní andělé s kaplí sv. Václava jsou zbytkem krajiny hraběte Františka Antonína Šporka, jenž své panství obohatil o výstřední kulisy svého osobního divadla. Sídlil na zámku v Lysé, který koupil jeho otec, generál Jan Špork, ale obklopil se, tak jako v Kuksu, množstvím podivuhodných staveb. Vše doplňovala tak zvaná eremitáž sv. Václava. Právě z ní zbyli dnes opuštění andělé.

Václav Vokolek: Skalka

Křížová cesta dodnes připomíná dávné oblíbené poutní místo

Svět meditace, svět pokání, svět náboženského vytržení. Současní lidé takový svět hledají v Indii či v Tibetu, ale jeden takový najdeme kousek za Prahou.

Poustevna u Lysé se stala prvním zastavením, které tehdejší poutník do Lysé potkal. Byla totiž vybudována na staré cestě z Prahy a vítala kolemjdoucí či kolemjedoucí na hranicích šporkovského panství. Špork ji nechal zasvětit sv. Václavovi, jistě vzhledem k blízkosti Staré Boleslavi, místa zavraždění národního patrona. Celá poustevna příliš neodpovídala představám poustevníka Garina z Kuksu, ani našeho sv. Prokopa. Byla spíše luxusním areálem, kde nad chudobou převažovala estetika a elegance.

Za kaplí s anděly, vedle ní stály příbytky poustevníků, se rozkládala roztomilá zahrada ve francouzském stylu, s fontánou uprostřed. Před výklenkovou kaplí sv. Václava byla skutečná kaple, dokonce s věží, a za ní opět park, o který museli poustevníci pečovat. Hlavním celkem poustevny byla velká užitková zhrada, sady a centrální bazén s nezbytnou fontánou. A všude samé sochy, tak to měl pan hrabě Špork rád...

Václav Vokolek: O smyslu křížových cest

Křížová cesta v Jiřetíně pod Jedlovou

Jarní krajina je sváteční, poznáme to, jen do ní vstoupíme. Procházet krajinou, která ještě ukrývá svou zeleň, v hloubce úvozových cest se ještě bělají zbytky sněhu, znamená očekávat každoroční zázrak, každoroční zrození života a světa.

Poustevníky zde již nenajdeme, my nepřišli za nimi, ale za anděly. Jsou nádherně neteční, s naznačenými vědoucími úsměvy. Mírně vykročení, jako kdyby se tu jen na chvíli zastavili. Žádné braunovské expresivní rozevlání, žádné dramatické pózy, jaké české baroko milovalo, žádné tolik žádané divadelní postoje. Tihle andělé nejsou z našeho světa, ale jen do něj na chvíli přišli. Jejich autora neznáme, snad to byl některý z italských sochařů, kteří mohl pro Šporka pracovat.

Oba andělé nesou nádherně zdobené lucerny, původně do nich byly vloženy kovové lampy, které se na noc rozsvětlovaly. Takže andělé světlonoši. Levý z andělů drží ve vítězném gestu nad lucernou v noci osvětlenou lebku ověnčenou květy, je „andělem blažené smrti“ . Druhý anděl, s lehce schýlenou hlavou a posmutnělým výrazem, má nad lucernou lebku ozdobenou trnovou korunou. Je to „anděl žalostné smrti“, smrti zatížené hříchem, jak se domnívá Pavel Preiss.

Symbolem poustevnictví bylo odvrácení od světa, přemýšlení o jeho marnosti. U Lysé se to naplnilo. Z krásných pousteven nezbylo skoro nic. Scénu opět ovládl les a pole. Přemýšlení o marnosti světa a o věčnosti není v módě. Ale jako důkaz o nezničitelnosti symbolů tu zůstali kamenní andělé. Můžeme je buď na vteřinu spatřit z jedoucího vlaku, nebo se za nimi vypravit. Jdou tu zcela opuštění. Buď jako torzo snu barokního šlechtice nebo jako symbol současnosti, do které andělé nepatří.