Václav Vokolek: Pod stromem v Chlístově

Mohli bychom se ptát, proč tak starý strom nebyl v minulosti pokácen? Dřevo venkovský člověk přece potřeboval, někdy to byla doslova podmínka přežití. Muselo ji něco ochraňovat. Mircea Elide došel k názoru, že „obraz stromu nebyl vybrán pouze k tomu, aby symbolizoval kosmos, ale také k tomu, aby vyjadřoval život, mládí, nesmrtelnost a moudrost… Jinými slovy, posvátný strom nebo posvátné rostliny zjevují strukturu, která v rozmanitých konkrétních druzích vegetace není zřejmá. Jak jsme již poznamenali, právě posvátnost odhaluje nejhlubší struktury světa.“

Staré stromy se těšili v Čechách velké úctě

Dávná úcta k některým stromům v Čechách se přenesla na Mistra Jana Husa. V Chlístově se vyprávělo, že roku 1414 pod lípou Hus kázal. V časech jeho kázání byl strom tak velký, že na něm sedávalo mnoho posluchačů, kteří chtěli slyšet „slova pravdy“. Lidé si lípy spojovali s Husem v době, kdy jeho jméno bylo proklínáno a zapovězeno. Po vítězné bitvě na Bílé hoře se katolický svět soustavným potíráním jinověrců snažil zahladit všechny památky utrakvismu a Jednoty bratrské, zejména všechny památky na Husa. 

Václav Vokolek: O smyslu křížových cest

• Upravit
• Smazat

Jarní krajina je sváteční, poznáme to, jen do ní vstoupíme. Procházet krajinou, která ještě ukrývá svou zeleň, v hloubce úvozových cest se ještě bělají zbytky sněhu, znamená očekávat každoroční zázrak, každoroční zrození života a světa.

A tak si lidé vytvořili jeho pomník, „pomník trvalejší kovu“, docela jinak. Pojmenovali po něm několik stromů. Tak jako po sv. Václavu, tak jako po Žižkovi. Ostatně i o něm se vyprávělo, že pod chlístovskou lípou tábořil. Navíc památka na Husa strom bezpečně chránila. I on měl být poražen, ale i s pozemkem ji koupil sedlák pocházející z Dobišova mlýna, v němž podle pověsti bydlela Husova babička. Není bez zajímavosti, že později mlýn vyženil Jakub Aleš, prapředek malíře Mikoláše Alše. 

Dnešní člověk má ke starým stromům úctu a ochraňuje je. Přes veškerou odbornou péči zub času zapracoval a asi třetina chlístovské lípy uschla. Strom se ocitl na pokraji smrti.

Zásah arboristů byl o to složitější, že v koruně stromu se nacházelo vázání, které fixovalo kosterní větve, včetně těch uschlých. Bylo nutné nejdříve sundat systém lan, uschlou část koruny z plošiny odřezat, živou část koruny šetrně odlehčit a snížit a teprve pak opět nainstalovat vázání. Strom byl zachráněn. Nikoliv pro věčnost, ta se týká stromů v mytologiích, ale pro další roky. 

V poslední době se vztah člověka a stromu obrátil. Dříve strom člověka ochraňoval a dnes člověk zachraňuje strom. Není vyloučeno, že tím splácíme staré dluhy. Pod lípou v Chlístově si můžeme vzpomenout na starý příběh o tom, že „bráhma bylo dřevo, bráhma bylo strom, z nějž byly utvořeny nebe a země…“