Jak jsem se protloukal, Cesta do Carsonu, Podivný sen a další příběhy Marka Twaina

Americká literatura se do poloviny 19. století odehrávala na východním pobřeží. Teprve po občanské válce nastupuje nová generace, která přináší jiný jazyk, nové náměty, obraz poměrů na tehdejším Západě. Mark Twain (1835–1910) měl sotva základní vzdělání, ale svou bystrou inteligencí, postřehem, zkratkou vynikl jako novinář. Svým chováním, k němuž patřily nohy na stole, hlučnost a sarkastický slovník, se stal prototypem Američana, poněkud neotesaného, ale nabitého energií.

Začínal jako sazeč a tiskař, pracoval také jako lodivod na kolesových parolodích plujících po řece Mississippi. Se starším bratrem Orionem, pozdějším guvernérem Nevady, putoval na Daleký západ, kde se neúspěšně věnoval prospektorské činnosti. Nadále se věnoval žurnalistice a publikování prozaických textů v novinách a časopisech. Vlastnil nakladatelství Charles L. Webster and Company, které bohužel postupem času zkrachovalo. Byť bez vysokoškolského vzdělání, udělila mu v roce 1907 Oxfordská univerzita čestný doktorát za jeho tvorbu.

V dílech po většinu života vtipně a ironicky reflektoval lidskou, především americkou náturu. Pozdější texty se ale čím dál více stávaly skeptičtější a útočnější. Chlapeckou psychiku mistrně zachytil ve slavných Dobrodružstvích Toma Sawyera nebo Huckleberryho Finna. Poslední roky života Marka Twaina ovlivnily osobní tragédie, přišel o ženu i o obě dvě dcery.

Jak jsem se protloukal

V knihách reportáží Život na Mississippi a Jak jsem se protloukal můžeme vyčíst leccos o mládí Samuela Clemense, literárně známého jako Mark Twain. Vybrali jsme vyprávění, související se zlatokopeckou horečkou (byť v tomto případě jde o stříbro). Setkáme se v ní s podvodníky, desperáty, podezřelou krčmou a anekdotickým, pointovaným vyzněním, typickým pro americké „short stories“ přelomu 19. a 20. století.

Cesta do Carsonu

Sníh, samota a cíl daleko. Cesta do Carsonu není jen tak, zejména když vás doprovází patřičná dávka ironie. Co všechno jste schopni slíbit, když je smrt na blízku? Poslechněte si kapitolu z autobiografické knihy Marka Twaina Jak jsem se protloukal.

Podivný sen

Jaký názor by mohli mít kostlivci na posmrtný život? To se dozvíme díky vypravěči, s nímž se propadáme do groteskního snu, ve kterém za hluboké noci ožívají nebožtíci. Jak ale vychází najevo, nejde ani tak o smrt, jako spíše o hřbitov. Melancholické lamentování polorozpadlého pana Copmanhursta dává vědět, jaké jsou vlastně novodobé záhrobní poměry. Staré zlaté časy jsou už jen nostalgickou vzpomínkou. Jenže mrtvoly už to tak nechtějí nechat být a rozhodnou se k činu.

O strašlivém jazyce německém

Mark Twain napsal také několik cestopisů, což byl v jeho době oblíbený žánr. Cestoval po Evropě, pobýval například i u nás v Mariánských Lázních. Jeho pobytem v německy mluvících zemích byla inspirována povídka O strašlivém jazyce německém, kterou brilantně a s potěšením čte Michal Pavlata.

Výňatky z Adamova deníku

Máme jedinečnou možnost nahlédnout do zápisků pečlivě vedeného deníku biblického Adama. Sledujeme jeho rozpaky ze stvoření, jež si nechává říkat Eva a které neustále narušuje rajskou blaženost. Autor očima racionálního, ale neznalého muže s humorem nahlíží na vše, co je nám v dnešní době až důvěrně známé. Ať už to jsou zvířata nebo mezilidské vztahy. Jak ale začne Adam reagovat, když se jeho družka pustí do díla? Lze tomu vůbec uniknout? A co se teprve stane ve chvíli, kdy se objeví podivné bytosti, které ještě nikdy neviděl? Poslechněte si svérázný výklad známého starozákonního mýtu o úsvitu lidstva.

Příběhy tří chlapečků

Kolik moudrosti do života dávají příběhy z nedělních škol a jak končí chlapci, kteří se jimi na slovo řídí? A co se stane s těmi, kteří moralizujícími příběhy opovrhují, ba dokonce se jim vysmívají? Snad si říkáme, že spravedlivý trest dostihne každého darebáka a že každý samaritán bude jednoho dne svatořečený. Snad? Ke dvěma povídkám amerického spisovatele Marka Twaina připadla ještě jedna, o pořádné klukovině v jedné malé novinové redakci.

Noemova archa, Přišel pro interview

V první povídce se ocitáme u lodní inspekce. Na potvrzení k vyplutí nečeká jen tak ledajaká loď, ale samotná Noemova archa. Obstojí u německého inspektora koráb, který nejenže nemá řádné parametry, ale nesplňuje ani bezpečnostní opatření, včetně záchranných člunů, a nikdo z posádky nevlastní cestovní pas? Druhá povídka působí z počátku jako obyčejné interview, dokud se z dotazovaného nevyklube velký mystifikátor, který tvrdí, že je mu devatenáct let, přestože se údajně narodil před 180 lety.