Václav Vokolek: Jiný svět za Veřejovou skálou

Vchod do Veřejovy skály na Blaníku, který se podle Jiráskovy pověsti otevře vždy na Velký pátek
Vchod do Veřejovy skály na Blaníku, který se podle Jiráskovy pověsti otevře vždy na Velký pátek

Hora Blaník má svá mnohá tajemství. To největší se ukrývá nedaleko pod vrcholem, dostaneme se tam po červené značce a pak od rozcestí půjdeme po zelené.

Cesta nás dovede k  nejdůležitějšímu místu na mýtické hoře. K Veřejové skále. Mohutná věžovitá skála připomíná podivuhodnou plastiku plné nejasné symboliky. Právě pod ní má být vstup do „jiného světa“, do světa blanických rytířů, do světa jiného času a skutečnosti. Stojí uprostřed odkudsi napadaných kamenů, mezi mohutnými buky.  Vypadá opravdu tajemně. Monumentálně. Jistě proto je s tímto místem spojeno tolik pověstí.

Václav Vokolek: Cesta na horu Karmel

Barokní perla - kostel Maková

Ve staré čínské literatuře co chvíli narazíme na půvabný moment – možnost, jak vstoupit do obrazu. Do obrazu krajiny samozřejmě.

U mohutné Veřejové skály, název je až buddhisticky mystický, si povíme nejzáhadnější historku, bohužel dohledatelnou a tedy jaksi skutečnou. Byla publikována v Národní politice v roce 1889. Příběh začíná tragicky. V dubnu 1868 při vylamování základního kamene pro Národní divadlo kamenický pomocník Václav Podbrdský z Louňovic udělal špatný krok a zřítil se z výšky 60 metrů. Přestože ho spolupracovníci viděli padat, jeho tělo se nikdy nenašlo. Na místě nebyla nalezena krev. Po zákonem stanovené době musel být prohlášen za mrtvého.

Na případ se zapomnělo, ale o to víc překvapilo, že se Podbrdský objevil po 18 letech. U soudu ve Vlašimi se soudil s kamenickým mistrem Šolínem o zaplacení mzdy za vylomení základního kamene, která mu nebyla proplacena. Podbrdský soud vyhrál a musela mu být vyplacena dlužná mzda i s úroky. Prostě byl v právu. Jenomže stejně tak byl osmnáct let mrtev.

Případ vzbudil pozornost, ale Podbrdského po vyhraném soudu odvezli četníci jako zběha. Byl postaven před nový soud. Tentokrát vojenský. Byl žalován pro podezření z vyhýbání se vojenské službě. Jenže jak soudit mrtvého? Na druhou stranu příbuzní, starosta a hodnověrní svědci potvrdili jeho totožnost. Nenašlo se jediné svědectví, které by svědčilo o tom, že Podbrdského v posledních letech někdo spatřil. Skrýval se někde? A proč? A proč by se tak nesmyslně přihlásil právě soudu? 

Václav Vokolek: Skalka

Křížová cesta dodnes připomíná dávné oblíbené poutní místo

Svět meditace, svět pokání, svět náboženského vytržení. Současní lidé takový svět hledají v Indii či v Tibetu, ale jeden takový najdeme kousek za Prahou.

Jeho výpověď před soudem byla zcela fantastická. Vypověděl, že po dopadu se probral ve velkém klenutém sále, kde jej přivítala krásná dívka. Cítil se najednou jako jiný člověk, jako by byl studovaný a učený. Postupně se zde setkal s Cyrilem a Metodějem, Karlem IV., Janem Husem a dalšími. S některými prý dokonce telepaticky mluvil. Jejich řeči prý nerozuměl, myšlenkám ano.

Na závěr se velikáni za zvuků staroslověnského chorálu odebrali zpět do nitra hory a krásná dívka, pochopil, že je to ztělesněný génius Čech, se s Václavem Podbrdským rozloučila. Poté se vznesla ke stropu, kde se změnila v jasnou letní oblohu. Podle Václava Podbrdského to vše mělo trvat 18 hodin, když však vyšel z Blaníku ven, zjistil, že uplynulo 18 let. Vojenský soud kameníkovo vysvětlení fakticky přijal. Označil je však za fixní ideu. Podbrdského za uniknutí vojenské službě však nijak nepotrestal. Tím vše skončilo.

Z tohoto příběhu jde strach. Je tak reálný a přece zcela neuvěřitelný. Proto byl raději zapomenut. Pro jistotu. Takže raději Veřejovou skálu opustíme. Ale dokážeme na ni zapomenout? Co  bychom udělali, kdyby se Veřejová skála otevřela? Dokázali bychom vstoupit? 

Václav Vokolek: Posvátná hora boha stád

Velíz, směr k Velesovi

Krajina současnosti je po mnoha desetiletích poznovu obohacena stády skotu, které se v ní volně pasou. Dnes obvyklá věc byla před časem nepředstavitelná.

Na rozhraní dvou světů, právě to si tu dovedeme představit, jsou takové otázky na místě. Skála naštěstí zůstává zavřená a my se vydáme zpět, do svého reálného a jen zdánlivě pochopitelného světa.

Pod Velkým Blaníkem se rozprostírá tak zvaná Rytířská louka. V létě bychom na ní rozpoznali řadu chráněných rostlin a mohli bychom obdivovat půvaby klikatícího se potůčku. Třeba je to ten, který se má jednou zalít krví nepřátel. V noci tu je prý slyšet řinčení zbroje, ozývá se ržání a dupot koní. Tady má již staletí po půlnoci cvičit „svaté vojsko“. V České kotlině se na něj čeká již dlouho, ale asi není stále nejhůř, i když se to téměř  každé generaci zdá.