V pasti

Když začne první lamentovat nad něčí samolibou drzostí, může ji ten druhý pohotově označit za průbojné sebevědomí. Chvályhodná šetrnost se rázem změní v nejhnusnější hamounství, odvaha v nerozvážnost, hrdost v domýšlivou pýchu. Různým způsobem lze chápat už to, že Hospodin obdařil člověka nejen zázračně ohebným jazykem, ale zároveň i desaterem, v němž mu mimo jiné přikazuje, aby nikdy nepromluvil křivého svědectví proti bližnímu svému. Zní to nanejvýš laskavě a spravedlivě, pochybovač v tom však zahlédne obmyslnou past božího humoru. Je křivější chlapík, nebo halama? Včil mudruj, jak říkají Moravané.

Nevím, kolik českých politických komentátorů chodí ke zpovědi, z hlediska osmého přikázání jsou však stejně všichni v ošemetné situaci. Když barvitě popisují odpudivou hroší kůži některého z českých politiků, nemohou si být nikterak jisti, zda vlastně křivě nesvědčí o něčem, co je ve skutečnosti vynikající odolností vůči nenávistným kampaním. Pošetile se radují z každé duchaplné jízlivosti, která je v souvislosti s předáky veřejného života napadne. Ani jim nepřijde na mysl, že své články budou třeba muset po smrti v pekle za trest přepisovat, aby skvostně šťavnaté formulace nahrazovali bezkrevně korektními synonymy. A to stále znovu až navěky.

Možná by stálo za to vydat oficiální slovník nejužívanějších výrazů, které mají shodný význam, ale naprosto protikladné zabarvení. Měli bychom pak alespoň drobné alibi - nejen před světskými soudy, ale i před tím posledním.