V Americe nás učili, jak stabilizovat kulturní projekt. Jenže na dobu války a covidu se prostě připravit nedá, říká ředitel Signalu Martin Pošta
„Miluju umění a nové technologie a díky videomappingu na pražský orloj v roce 2010 jsem se o tuto oblast začal víc zajímat,“ říká zakladatel festivalu digitální kultury Signal Martin Pošta. „Umělci, kteří v tomto oboru tvoří, jsou inspirativní, přemýšliví, musí se učit pracovat v různých programech a hledat cesty, jak naplnit svou vizi.“
Tu skrz Signal zkouší naplnit i Pošta, který i letos do Prahy přiveze některé z umělců, jejichž práci považuje za špičkovou. Ve Vizitce mluvil devět dní před startem 10. ročníku festivalu s Ondřejem Cihlářem.
Narozeniny má Martin Pošta 30. června. Spolu s vysvědčením dostal ten den v roce 1991 od tatínka – zaměstnance chorvatské televize – příkaz, ať rodině zabalí věci a spolu s českou maminkou se ze Záhřebu vydají vlakem směr Praha. Od kolegů ze srbské televize totiž přišlo echo o blížících se válečných bojích. A opravdu, první přestřelky Poštova rodina zaznamenala už cestou vlakem z Chorvatska.
Od té doby žije Pošta v Praze. Po vzoru tatínka vystudoval produkci na FAMU a k tomu také mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické. Vzdělání v kulturním managementu, kterému se celý život věnuje, si v posledních letech doplnil na prestižním DeVos Institute of Arts Management při University of Maryland. Studium je určené zkušeným kulturním manažerům a mezi Poštovy spolužáky patřila například ředitelka islandské opery. Učitelé pak se svými studenty probírali teorii kulturního managementu a hlavně praxi: plánování kvalitního programu, shánění peněz a taky stabilizaci domovského projektu v turbulentních dobách.
„Celý studijní program byl skvělý, konexe doslova k nezaplacení, ale nacházíme se v bezprecedentní době, na kterou se prostě nedá připravit,“ říká s odkazem na pandemii koronaviru a následnou válku na Ukrajině. „V roce 2019 jsme s týmem Signalu dokončili mapu, kde bychom chtěli být za několik let, a mohli ji rovnou hodit do koše. Nedávno jsme se na ni chtěli podívat a oživit ji, ale přišla další rána v podobě války. Kultura teď bohužel není nezbytná. Nakrmíte jí sice mozek, ale žaludky už ne.“
Vraky aut proti dezinformační scéně
Festival digitální kultury Signal, který slaví letos deset let, je plodem Poštovy lásky k umění a novým technologiím. Posledních několik let zkouší akci od „pouhé“ opulentní světelné podívané posunout k tematizaci společenských událostí týkajících se České republiky.
Instalacemi reagoval na oslavy 30 let pádu komunismu i sta let od založení Československa, letos se díky projektu Maxima Velčovského chce vymezit vůči dezinformacím týkajícím se vstupu ruských vojsk na Ukrajinu.
Na Mariánské náměstí Velčovský nainstaluje prosvícené zbytky aut prostřílených ruskou armádou. Signal automobily od původních majitelů odkoupil a dovezl do Česka. „Pomáhal nám s tím ukrajinský dokumentarista, objížděl okolí města Irpiň a ptal se majitelů vraků, v jaké situaci je museli opustit, co se zrovna dělo, když jim došel benzín. Mám tu teď složku jejich výpovědí, kterými se prožitek Ukrajinců pokusíme přiblížit,“ vysvětluje Pošta.
Žádné další instalace zaměřené přímo na podporu Ukrajiny Signal nechystá, ačkoliv původně chtěl ruské a ukrajinské umělce vyzvat ke kooperaci. „Řešil jsem to s kamarádkou Ukrajiny, kterou jsem pomáhal dostat do Prahy. Společně jsme dospěli k názoru, že z hlediska mentálního nastavení je pro Ukrajince spolupráce s ruskými umělci strašně těžká.“
Ve Vizitce mluvil Martin Pošta o financování festivalu a také o jedné z velkých hvězd Signalu, turecko-americkém designérovi Refikovi Anadolovi, jenž ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy a CAMPem přetvoří ve světelné umělecké dílo sedmnáct terabajtů dat týkajících se Prahy. Každý Pražan si ve výsledném díle bude moci najít místo, kde bydlí. „Je to skvělý způsob, jak lidem vysvětlit, na čem Institut pracuje, jaká data schraňuje a k čemu mohou být použita,“ konstatuje Pošta s tím, že jedním z cílů Signalu je hledat přesahy mezi uměním, vědou a technologiemi. Právě takto propojené tzv. hybridní týmy jsou v zahraničí trendem, který přináší kreativní vstup do exaktního světa.
Související
-
Umělec je přesycený možnostmi. Pěstovat jedno médium není na pořadu dne, říká kurátor Petr Vaňous
Vztah malby k novým vizuálním trendům a osobní i kolektivní paměti – to jsou témata, kterými se dlouhodobě zabývá kurátor, kritik a historik umění Petr Vaňous.
-
Věrně se dá nasimulovat sníh i chlupy na kůži, říká autor vizuálních efektů Michal Křeček
Jednou řešíte, jak vyrobit stíhačku, pak zase, jak z nosu udělat díru v hlavě, popisuje autor špičkových vizuálních efektů Michal Křeček pestrost jeho práce.
-
Nejdůležitější je teď láska k bližnímu a radost ze života, říká vizuální umělec Jiří Černický
Kreslí, vyrábí multimediální instalace, experimentuje s malbou, má hotový román inspirovaný rodným Ústeckem, komentuje společenské dění a je aktivním muzikantem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
