Umělá inteligence nerozezná dramatickou situaci, její potenciál vidím spíš ve světě počítačových her, říká ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek

Pražské Švandovo divadlo má pro letošní sezonu v plánu šest premiér. K vidění budou autorské projekty – jeden z nich, komedii Happy End, režíruje host vltavské Vizitky Daniel Hrbek –, ale navazovat se bude i na úspěšné jevištní adaptace původních filmových děl.

Po Trierově Kdo je tady ředitel? a Kurzu negativního myšlení režiséra Barda Breiena přichází na řadu oscarový Chlast Thomase Vinterberga. „Scénář Kurzu negativního myšlení měl sedmnáct stránek. Není to mnoho, a nás zajímalo, jak je tento text možné uchopit na divadle. Bard Breien se u nás byl podívat třikrát a moc se mu to líbilo, teď usiluje o to, aby se inscenace hrála i v Norsku,“ říká Hrbek.

Chlast zase původně vznikl jako divadelní hra napsaná pro čtyři ženy. „Už v době, kdy šel film do kin, jsem začal vést jednání o naší divadelní podobě. Byl by hřích po tom nesáhnout,“ dodává s tím, že inscenace v režii Thomase Zielinského bude mít premiéru v květnu příštího roku.

Láska k práci, vášeň, zároveň egocentrismus, neustálé zpochybňování dosaženého i zdravě kritické prostředí a kontakt s mladými lidmi – to muže stojícího v čele Švandova divadla už třiadvacet let motivuje a inspiruje k další tvorbě. Velkou výzvou pro něj bylo i téma umělé inteligence, ke kterému ho navedl inovátor Tomáš Studeník se svou touhou oslavit sté výročí Čapkovy hry R.U.R.

„Spojil se se mnou a s lidmi z matfyzu, jestli by nás nezajímal pokus, zda je umělá inteligence schopná napsat divadelní hru. Šel jsem do toho s tím, že to možné není,“ vzpomíná Hrbek. Nakonec umělá inteligence vygenerovala text s názvem Al: Když robot píše hru, již Hrbek zrežíroval.

Jak nicméně ve Vizitce řekl, robotická scenáristická práce bude do budoucna použitelná spíše pro počítačové hry nebo pro jednoduché televizní seriály. „Divadlo je komplikovanější. Ne vše, co je řečeno, je tak míněno. Zkoušeli jsme, zda je umělá inteligence schopná rozpoznat dramatickou situaci, ale neukázalo se to jako úspěšná cesta.“

Interpretační divadlo je dnes obzvlášť důležité

Umělá inteligence a divadlo bylo také téma workshopu, který Švandovo divadlo vedlo letos v červnu na University of Chicago. Do Ameriky soubor zajíždí od roku 2014 a byl tam i letos, (nejen) pro českou komunitu v Chicagu hrál inscenace Protest/Rest a Pankrác ´45. V tomto příběhu se v jedné cele setkávají Adina Mandlová, Lída Baarová, spolupracovnice parašutistů výsadku Silver A Hana Krupková, židovka Julie a neznámá žena. Zatímco české publikum vnímá zejména historické konotace, to americké, podle Hrbkových postřehů, si všimlo zejména pětice silných, emancipovaných žen.

Daniel Hrbek mluvil ve Vizitce i o potřebě převést na divadlo Čapkův román Krakatit (2013) a také o svých hereckých začátcích v Divadle Na zábradlí. Tři roky tam spolupracoval s režisérem Petrem Léblem, z té doby si odnesl třeba i vědomí důležitosti herecky dobře poskládaného představení. „Po třech letech jsem ale musel skončit, už to pro mě začalo být skrz ten kult osobnosti nesnesitelné,“ poukazuje na Léblovu komplikovanou osobnost.

Čtěte také

Bývali to spolužáci, teď spolu nemluví. Společnost se zatvrzele rozděluje na tábory, téma je to i pro divadlo, říká režisér Thomas Zielinski

Po odchodu působil s řadou vrstevníků v jejich Divadelním sdružení CD 94. „Bylo to autorské, kabaretní divadlo, lehčí žánry, spontánní oslava radosti,“ vzpomíná na soubor, který v lecčems předurčil cestu Švandova divadla. „Dnes jsem dospěl k trochu jinému pojetí divadla, byť jsem to ve Švandově divadle především já, kdo zastupuje komedii. Nicméně si myslím, že interpretační divadlo je dnes sakra důležité.“