Bývali to spolužáci, teď spolu nemluví. Společnost se zatvrzele rozděluje na tábory, téma je to i pro divadlo, říká režisér Thomas Zielinski

14. leden 2022

„Soudobá historie, vražda Milady Horákové, příběhy legionářů – to jsou důležitá témata, která by divadlo mělo reflektovat,“ myslí si česko-německý režisér Thomas Zielinski, který ve Švandově divadle nastudoval hru Příliš drahý jed od britské dramatičky Lucy Prebble. Co pro něj představuje příběh ruského agenta Alexandra Litviněnka, jenž zemřel na následky otravy poloniem? I o tom mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Jeho maminka je Češka, tatínek Němec. Narodil se v Berouně a díky tatínkově práci pro německé aerolinky bydlel v Athénách i Chicagu. Gymnázium a sociologii studoval v Německu, nakonec ale vyhrála Praha a studia režie na DAMU. Školu absolvoval inscenací hry srbské autorky Biljany Srbljanović Rodinné příběhy o důsledcích války v bývalé Jugoslávii. Ačkoliv v Divadle Verze, které spoluzakládal v roce 2014, dává prostor žánru, který pojmenoval jako intelektuální bulvár, jako režisér pracující s většími divadelními scénami se k politickým námětům občas vrací.

Jak předělat mocenské struktury?

Téma dvou mužů – novináře a komunálního politika, kteří si na škole bývali blízcí – zpracoval v inscenaci Před východem slunce od Ewalda Palmetshofera v brněnské Redutě už v roce 2019, dávno před tím, než se společnost v době postižené koronavirovou pandemií začala tak výrazně polarizovat. „Aktuálně mě pálí právě dělení společnosti. Lidi, kteří dříve byli spolužáci na vysoké škole, si teď nemají co říct. Vznikají tábory, diskuse neexistuje a rozdíly se jen prohlubují,“ konstatuje.

Inscenace Švandova divadla Příliš drahý jed. Na snímku Bohdana Pavlíková, Petr Lněnička a Anna Stropnická

Události z nedávné doby zpracovává i v aktuálním kousku uváděném v pražském Švandově divadle. Případ ruského agenta Alexandra Litviněnka, jenž otevřeně popsal mafiánské metody ruského státu a pak dostal politický azyl v Anglii, kde jej dva ruští kolegové nakonec otrávili poloniem, zpracovala do hry Příliš drahý jed britská dramatička Lucy Prebble. Dokumentárně laděný text Zielinski se svým týmem přepracoval i s použitím takzvaného live cinema, což je princip snímání živé akce přenášené na plátno. Zielinski ve Vizitce detailně popsal, jak nad materiálem přemýšlel, a přidal také vzkaz od Litviněnkovy ženy Mariny. „Měla radost, že Příliš drahý jed uvádíme v postsovětské enklávě, a chce případ znovu otevřít. Oba muže, kteří Litviněnka otrávili, chce znovu dostat k výslechu.“

Inscenace Švandova divadla Příliš drahý jed. Na snímku Petr Buchta, Petr Lněnička, Matěj Anděl

Krátce po rozhovoru vyrážel Thomas Zielinski do Stuttgartu, kde bude přítomen divadelní zkoušce novinky jednoho z jeho studentů. I proto v rozhovoru popsal, jaká témata nyní zajímají autory v německy mluvícím prostoru. „Nejmladší generací hýbe participace na moci. Ptají se, jak předělat mocenské struktury v kultuře i médiích, často jsou totiž postavené intendantským způsobem. Velké téma je také vše spojené s LGBT, označováním lidí, sexismem a rasismem.“ I o tom, proč by nerad, aby tato diskuse skončila zákazy něco říkat či dělat, ve Vizitce Thomas Zielinski mluvil.

Spustit audio

Související