Třináctkrát z Kudykama

Cédéčko obsahuje 13 písní (plus jednu bonusovou) a jak množstvím skladeb, tak celkovou stopáží je nejdelším nosičem, který Horáček s Hapkou kdy připravili. Album není pouhým studiovým "výřezem" z představení, vznikalo stejně jako předešlé tituly autorské dvojice, tedy pečlivým výběrem interpretů pro každou z písní. Tím ideálním se v případě CD mohli stát jak herci a zpěváci, kteří alternují v rolích, jimž jsou dané písně v lyrikálu přisouzeny, tak umělci, s nimiž se ve hře nesetkáme - duet Přišlo mi to vhod tu zpívají Richard Krajčo a Jana Lota, šansonu Svatí podél cest se nejlépe zhostila Lenka Nová z Laury a jejích tygrů, vznosnou finální píseň Tante cose da vedere si můžeme dopřát jak v podání nejmladšího z Kudykamů Vojtěcha Dyka, tak s hostujícím Karlem Gottem.

Podstatná část z prezentovaných skladeb, z nichž jen tři známe už ze starších projektů Hapky a Horáčka, je ovšem nazpívána představiteli příslušných rolí. A mezi nimi najdeme skutečné objevy. Z těch nejvýraznějších uveďme slovenskou muzikálovou herečku, ale především uhrančivou šansoniérku Lucii Šoralovou nebo člena hradeckého Klicperova divadla Jana Sklenáře, výjimečně přesného v dramatické verzi kdysi Kocábova Smíchu z vedlejšího pokoje.

Jak už to v případě Horáčkových a Hapkových projektů bývá, ani na albu Kudykam ale není primární technická dokonalost interpretace, daleko spíš se tu sází na výraz. V tomto ohledu uchvátí další dva z tria divadelních Kudykamů - fatální Karel Dobrý ve Štvanici a dryáčnický Csongor Kassai v rytmické hříčce Člověk je rodem tanečník. Co do přesvědčivosti jim zdatně sekunduje František Segrado v Rozeznávám, známé z dávného podání Richarda Müllera.

Album Kudykam nabízí hodně výjimečných výkonů (nejde jen o zpěv, texty a hudbu, obdiv si zaslouží třeba instrumentace Ondřeje Brzobohatého); zda písně obstojí i v jevištním provedení, nechť prověří každý sám.