Třikrát o černošském géniovi Clarenci Williamsovi. Zapomenutí hrdinové synkopy O. Havelky a P. Klikara

3. únor 2019
Zapomenutí hrdinové synkopy. Zleva: Ondřej Havelka, Pavelk Klikar.

Mimořádné setkání s výjimečným černošským hudebníkem Clarencem Willamsem, který jako by žil mnoho životů najednou. Byl zpěvákem, pianistou, nakladatelem, vydavatelem, mazaným byznysmenem, starožitníkem nebo autorem muzikálů a divadelních her.

Zapomenutí hrdinové synkopy Ondřeje Havelky a Pavla Klikara

Vysíláme každou poslední neděli v měsíci od 19:00
V rámci řady Sedmé nebe
Na Stanici ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA

Následující poněkud rozvernější díly o Clarenci Williamsovi:

Své první skladby si jako mladý hoch nechal vytisknout a prodával po deseti centech dům od domu. Vždycky zazvonil, zeptal se: „Máte klavír?“ Pak jim zahrál, sousedi se nadšeně sbíhali, kupovali noty a Clarence po desetnících vydělával. Byla to krásná doba, kdy si lidé za peníze kupovali noty.

Důležitým protipólem moderních dynamických tanců 20. let byl „english waltz“, který se vyvinul z tzv. bostonů a kraloval 20. létům. Tento pomalý lyrický třídobý tanec tvořil podstatnou část tehdejších tanečních zábav a plesů. Třeba legendární neworleanský kornetista Joe King Oliver vzpomínal, že v době působení svého Creole Jazz Babndu v chicagských Lincoln Gardens tvořily watzy skoro třetinu tehdejšího repertoáru. Žádný však nenahráli, a tak jediným snímkem, kde můžeme slyšet Joe King Olivera jemně improvizovat na kornet v 3/4 taktu, je píseň Jeanine I Dream Of Lilac Time (Janino, já sním o čase šeříků), kterou natočil s Clarencem Williamsem 18. září 1928.

Nástrojem, na němž dosáhl Clarence Williams absolutní virtuozity, nebyl kupodivu klavír, ale tzv. jug, tedy džbán či spíše 5litrový demižón od whiskey s užším hrdlem, přes který se silně foukalo s hrdelním vydáváním basového zvuku.