Trienále: sex, hry a video
S podobnými mamutími přehlídkami aktuálního umění, jakou chce být i nynější Trienále ve Veletržním paláci, bývá potíž. Neznamenají totiž pro samo umění naději, stvrzují spíše soudobý hodnotový chaos. Stejně tak nepřinášejí jasnozřivá poselství o stavu světa, a když, tak namnoze reflektovaná jen skrze ego autorů.
Prezidentem International Triennale of Contemporary Art je Milan Knížák, hlavním kurátorem Tomáš Vlček. Trienále se podle nich pokouší souvisle mapovat nové projevy umění, které se v mnoha směrech odlišují od dosud vládnoucích konvencí modernismu a postmodernismu.
Do středu zájmu kurátorů se dostaly především hluboké změny podoby a povahy výtvarného umění současnosti, projevy, které berou v úvahu jeho pomíjivost a novou roli ve společnosti. Trienále však ve svém celku trpí nadměrným množstvím děl, významovým zbytněním dokládajícím jednu z nastolených premis, že totiž "umění zabíjí umění".
Expozice se rozkládá na ploše 12 000 metrů čtverečních v několika patrech Veletržního paláce a představuje díla zhruba dvou stovek tvůrců reprezentujících nejen svět výtvarného umění, ale i hudby, divadla, videa, filmu, literatury, fotografie a architektury. Soch a maleb zde nalezneme poskrovnu, závěsných obrazů ještě méně.
Největší díl času návštěvníky tradičně připraví všudypřítomná videa, ta nejdelší téměř hodinová, nezaznamenal jsem však jediného návštěvníka, který by byl ochoten sledovat kterékoli z nich až do konce.
Jinak se zde setkáme především s objekty, prostorovými i zvukovými instalacemi, záznamy performancí, ale třeba také s kresbami, doplněnými filozofujícími sentencemi. Dobrého řemesla je k vidění pomálu. Pozornost se snaží upoutat spíše bochník chleba pokrytý připínáčky či psí bouda elektronicky ozvučená rozhovorem s Billem Clintonem. Nesnesitelnou lehkost infantilní hravosti střídají banálně prvoplánové reflexe sexu, brutality a zvrácenosti.
V rámci Trienále se představuje i mezinárodní retrospektiva kinetického umění Pohyb jako poselství, která zahrnuje i český přínos tomuto výtvarnému směru soustředěného na pohyb, světlo a čas. Po mém soudu právě tato pocta kinetismu (zahrnujícímu v sobě i prvky op artu a konceptualismu) tvoří svou výrazovou konzistencí protiváhu jinak dosti konfuznímu myšlenkovému světu Trienále. Posuďte sami, čas k návštěvě máte do 19. září...
