Federico Fellini: Lavička v parku. Rozhlasová hra slavného režiséra s Bárou Hrzánovou v hlavní roli

Své rodné město Rimini, jemuž složil největší hold ve svém nezapomenutelném filmu Amarcord, opustil Federico Fellini, sotva odmaturoval. Jak sám vzpomínal, neměl v té době ještě ponětí, čemu se v životě bude věnovat.

Připadalo mi, že nikdy nebudu dospělý a v podstatě jsem se nemýlil.
Federico Fellini

V Římě, kam v roce 1937 odešel, se zpočátku protloukal jako karikaturista a reklamní kreslič, než zakotvil u novin. Později se začal prosazovat jako scenárista u filmu, na dráhu režiséra, jehož bytostnou vlastností, jak se mu tehdy jevilo, musí být záliba v tyranském ovládaní druhých, však tehdy ještě ani nepomyslel.

Rozhlasová éra Felliniho skončila v zapomenutí

Málo se ví, že ve válečných letech se sblížil s rozhlasem. Pro rozhlasovou společnost EIAR psal scénáře skečů, komedií a seriálů.

Přestože rozhlasová scenáristika byla pro Felliniho vítaným zdrojem obživy, nebral ji nikdy na lehkou váhu, o čemž svědčí i skutečnost, že rozhlasové scénáře podepisoval vždy celým jménem, zatímco pod novinové články připojoval pouhé Federico.

Federico Fellini|foto:Walter Albertin, Library of Congress, CC0 1.0, ©

Ve čtyřicátých letech dvacátého století napsal desítky rozhlasových programů, od nejdrobnějších skečů až po rozhlasové hry, v archivu se jich však do dnešních dnů zachoval pouhý zlomek. Po válce už se Fellini věnoval výhradně filmu a ještě za svého života se stal legendou. Jeho rozhlasová éra pochopitelně skončila v zapomenutí.

Kéž lavičko, kéž bys promluvila…

Z kolekce jsme se s překladatelkou Marinou Feltlovou nakonec rozhodli vybrat hru Lavička v parku, protože nejlépe dokládala, jak se již v rozhlase rodil typický felliniovský styl plný fantaskního vidění skutečnosti, bláznivého humoru a nostalgického vzpomínání na dobu dětství.

Marina Feltlová, která již předtím přeložila drobnou Felliniho rozhlasovou hříčku Milostné dopisy, i tuto hru převedla s velkým citem pro felliniovské obrazné cítění dramatických situací. Přesto nastala malá potíž – ve scénáři se nedochovala část textu, a tak jsem byl nucen jeden z příběhů hry částečně rekonstruovat.

Lavičku v parku režírovala Hana Kofránková, která ve spolupráci se zvukovým designérem Ladislavem Železným vybavila hru hudebními citacemi z filmů, jejichž dvorním skladatelem byl Nino Rota.

A jako hudební žertík přidala motiv z jednoho dávného českého šlágru: jeho text se totiž do hry, v níž lavička vypráví Novináři příběhy návštěvníků parku, náramně hodil. Pamětníci jistě již tuší, pro mladší posluchače uveďme alespoň začátek textu: „Kéž lavičko, kéž bys promluvila…“ Felliniho lavička promluví česky hlasem Báry Hrzánové.