Julius Zeyer – Josef Suk: Radúz a Mahulena. Lyrické drama o síle pravé lásky, která má moc zvítězit
Princ Radúz a královská dcera Mahulena jsou děti znepřátelených rodů. A přesto k sobě oba od prvního setkání pocítí lásku, která jim pomáhá čelit útrapám osudu, zlým kouzlům i nenávistné kletbě. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Básník a dramatik Julius Zeyer se při hledání námětu svého nejhranějšího dramatického díla inspiroval slovenskými bájemi a pohádkami, stejně jako motivy indické hry Šakuntalá básníka Kalidásy. Českému divadlu pak věnoval mimořádné působivý básnický text, ve kterém se síla slova snoubí s výraznou výtvarnou symbolikou. A jemuž další rozměr dodala hudba skladatele Josefa Suka, podtrhující jemnou lyriku, vroucí citovost i dramatičnost Zeyerova díla.
Ó, budou pozdní ještě pokolení si vyprávět o věrném jejich milování! Toť jako v pohádce, jak šťastni jsou, Radúz a Mahulena!
Zatím posledním rozhlasovým nastudováním pohádkového dramatu Radúz a Mahulena je inscenace režisérky Markéty Jahodové z roku 1998. Na přebásnění veršovaných pasáží se podílel Pavel Šrut. Hudbu Josefa Suka pro inscenaci tehdy nově nahrál Symfonický orchestr českého rozhlasu s dirigentem Vladimírem Válkem. Titulní role si zahráli Filip Blažek a Lenka Krobotová.
Markéta Jahodová za rozhlasovou inscenaci Radúze a Mahuleny obdržela v roce 1999 cenu Nadace Český literární fond v kategorii rozhlasové tvorby.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Tracy Letts: Zabiják Joe. Kultovní klasika americké coolness dramatiky a úspěšný film
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Slavný fantaskní příběh o muži, jehož čas plyne opačným směrem
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
