Fellini 100. Básník a klaun italského filmu slaví velké výročí
Dvacátého ledna uplyne 100 let od narození velikána italské kinematografie, režiséra Federica Felliniho, autora kanonických filmů jako Silnice, Sladký život nebo Amarcord.
Filmy Federica Felliniho, rodáka z provinčního Rimini, jsou bytostně spjaté s jeho vlastními životními osudy a viděním světa. Fellini si sám psal scénáře a kreslil karikatury i skici, které určovaly estetickou stránku jeho snímků. Ty ho také původně přivedly ke kreslení plakátů pro lokální kino a posléze i ke spolupráci s Robertem Rosellinim a k filmu Řím, otevřené město (1945), ke kterému psal scénář. Začínal tak spolu s dalšími tvůrci slavné neorealistické etapy italského filmu.
Smysl pro pouliční rej a populární show stejně jako pro modernistické obrazy
Klíčovými prvky Felliniho tvorby byly (i tzv. pokleslé, pouťové) podoby zábavy a show a osobního prožitku z ní, ale jeho filmy obsahují reflexi tvůrčího procesu a práce a působení médií. A také jistou tendenci k nostalgii. Stejně tak ho formálně charakterizuje časté upozadění kauzálního, kontinuálního vyprávění ve prospěch volněji svázaných kapitol, scén a výtvarně pojednaných obrazů, které spojuje daleko spíš jednotná emoce než narace.
Základním kánonem je podle Jaromíra Blažejovského z Masarykovy univerzity pětice Silnice (1954), Cabiriiny noci (1957), Sladký život (1960), Osm a půl (1963) a Amarcord (1973). Zároveň, jak říká ve vltavskému pořadu Reflexe, se podle něj dnešní generace filmových studentů vztahuje k Fellinimu mnohem chladněji, poněkud jako k povinné četbě.
Od hříšného Říma k historické sci-fi
Sladký život je film, který měl zpočátku povahu velkého domácího skandálu, ale nakonec měl oslnivou premiéru v Cannes a následně se stal legendou, která má stále velký vliv na životní styl, pověst a statut Říma, názvy lifestylových časopisů i celosvětový slovník. (Jeho vedlejší postavou je totiž bulvární fotograf jménem Paparazzo.) Není ale oslavou hédonismu, neboť novinář, hlavní postava filmu, je ztracený v soukolí světa, do kterého se vrhl. Osm a půl je jedním z klíčových děl modernistického filmu prolínající vnitřní svět se světem vnějším. Satyricon je Felliniho adaptace Petronia, režisér sám k němu v rozhovoru řekl, že to, že nemá s předlohou moc společného, bere jako poklonu, ne jako výčitku. A že dílo bere jako svůj „pokus o historickou science-fiction“.
Zkouška orchestru (1978) je Felliniho satiricko-politický film, pokud uchopit ducha doby a její obavy. Na zkoušce orchestru, který je sdružený v odborech, v něm dojde ke vzpouře proti dirigentovi. Film je reflexí pohybů společnosti v dekádě následující po roce 1968.
O dalších polohách Felliniho tvorby, stálých spolupracovnících a dalších tématech se dozvíte ze záznamu pořadu Reflexe. Ten se totiž tak úplně nedrží Felliniho výroku, že „o filmech by se nikdy nemělo mluvit“, protože se tím jeho obrazy redukují…
Související
-
Oldřich Nový 120. Jak se měnila hvězda během tří dekád a pěti politických režimů?
Speciál pořadu Reflexe k výročí nejslavnějšího filmového milovníka v dějinách české kinematografie.
-
Vrcholy z díla Ingmara Bergmana
Které filmy vzývaného švédského divadelního a filmového režiséra se vryjí do paměti a už tam zůstanou?
-
Nejzásadnější scény z filmů Miloše Formana
7 filmových historiků a publicistů diskutuje o významu Miloše Formana, jeho dědictví v české kinematografii i nejsilnějších momentech jeho kariéry.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.