Světlé chvíle divadla

10. prosinec 2003

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Divadelní ústav není jen informační a vědeckou institucí, jejímž posláním je poskytovat české i zahraniční veřejnosti informace ze všech divadelních oborů a rozvíjet vědecký výzkum historie českého divadla. Je také největším nakladatelstvím divadelní literatury v naší republice. Z jeho letošní bohaté produkce bude vhodné před Vánocemi připomenout dvě publikace, které by určitě potěšily každého, kdo se o divadlo zajímá.

Tou první je špalíček o téměř pěti stech stranách. Nese titul Česká divadelní hra 90. let a obsahuje třináct her současných, většinou mladších, autorů. Redaktorka svazku Marie Reslová, která pravidelně zasedá v porotě Nadace Alfréda Radoka o nejlepší původní hru, vybrala z jedenácti ročníků této soutěže texty, které se dostaly do jejího finále, byly již několikrát inscenovány, a tak potvrdily svou hodnotu a životnost. Dalším kritériem výběru bylo, aby hry ve svém souhrnu představily hlavní tematické a formální tendence soudobé dramatické tvorby. Proto zde například nalezneme vedle filozofujícího podobenství Daniely Fischerové Náhlé neštěstí frašku Jana Krause Nahniličko, nebo vedle křehké a nyní právě pražským Národním divadlem uváděné hry Ivy Volákové Stísněná 22 hodně černou (či spíše krvavou) grotesku Jiřího Pokorného Taťka střílí góly. Široká žánrová, stylová i tematická škála publikovaných textů jednoznačně dokazuje, že se současnou českou divadelní hrou to rozhodně není tak špatné, jak by se mohlo zdát při pohledu do dramaturgických plánů mnohých českých divadel.

Česká divadelní hra 90. let|foto: divadelni-ustav.cz

Ojedinělým a velkorysým edičním činem je vydání Divadelní jarmary Alfréda Radoka a Jana Grossmana - čtyřsetstránkové publikace velkého čtvercového formátu plné fotografií Jana Krejčího. Kniha je nazvána podle skříně, do níž náš přední divadelní fotograf shromáždil na 2000 černobílých snímků - nejen vlastních, ale i od 35 svých žáků z FAMU. Fotografie vznikaly od šedesátých let a bylo na nich zachyceno 150 významných inscenací a 60 osobností českého divadla. Jarmara byla vystavena na Pražském quadrienale 1999. Poprvé a naposledy. Jaroslav Krejčí měl ateliér nad Čertovkou. 14. srpna 2002 přišla velká voda, a co z Jarmary neodnesla, to pohřbilo bahno, které s sebou přinesla. Zbylo 750 fotografií - ty právě obsahuje knižní podoba Jarmary. Jsou to unikátní snímky zachycující proces zkoušek i průběh inscenací, které dnes už tvoří nejslavnější kapitoly historie českého divadla druhé poloviny 20. století. Nejen inscenací Grossmannových či Radokových. Z Divadla Na zábradlí je dokumentována i Schormova éra, najdeme zde četné snímky z Pistoriových inscenací v Realistickém, je zde zachycena tvorba Činoherního klubu, ústeckého Činoherního studia, Provázku, HaDivadla, Orfea. Ostatně právě principál Orfea Radim Vašinka přesně vystihl základní rys Krejčího fotografií, když vítaje ho ve svém souboru vzkřikl: "Haló, zhasněte"! Krejčí jde fotografovat!" - Obličeje, postavy a předměty na Krejčího fotografiích jako by byly ze tmy scény vyleptávány sporadickými šplíchanci světla. Možná i proto tak sugestivně zpřítomňují světlé chvíle divadla temné doby.