Jak nám stárnou písničkáři
„Do nepravostí rázně tepat“ nebylo na samém sklonku komunistického režimu ničím neobvyklým.
Komponované Večery rozpadlých dvojic Jana Buriana, Jiřího Dědečka, Petra Skoumala a Jana Vodňanského však zkraje roku 1989 přitahovaly víc lidí než jiné na hraně oficiality balancující kulturní aktivity – v dnes už neexistujícím žižkovském klubu Na Chmelnici se zpívalo a povídalo tak uvolněně, že by to ještě před pár lety vystačilo minimálně na zákaz vystupování, když ne na kriminál. Pořady pokračovatelů Voskovce a Wericha či Suchého a Šlitra ovšem nebyly prvoplánově protirežimní, scénky a promluvy okouzlovaly vtipem, rafinovaností i nadhledem, písničky nestály jen na otevřenosti sdělení, ale i na hudebních nápadech. To vše dokumentuje 2CD Večírek rozpadlých dvojic, které vydává Supraphon v reedici – i se snímky, které se na původní pantonské dvojalbum z roku 1990 nevešly.
Kam po více než dvaceti letech od „revolučního roku“ došli představitelé mladší z obou dávno již definitivně rozpadlých dvojic, zjistíme z jejich nových nahrávek. Téměř souběžně s nimi přišlo vydavatelství Indies MG, a nabídlo tak neobyčejně zajímavé srovnání – alba Jana Buriana Dvanáct druhů samoty a Prší nám do campari Jiřího Dědečka se totiž k sobě mají jako oheň a voda.
Oba písničkáři se přinejmenším v nahrávacím studiu již delší dobu obklopují doprovodnými hudebníky – každý však s jiným záměrem i výsledkem. Zatímco Dědečkova kapela ve složení kytara (často elektrická), baskytara, akordeon a bicí má zahušťovat zvuk a stvrzovat „lídrovu“ image přisprostlého bohéma a baviče, Burian – obklopen muzikanty z generace svých dětí včetně zpěvačky Lenky Dusilové – za pomoci Hamplů a jiných elektronických vymožeností své písně přetváří v pop, který by zřejmě nevadil ani posluchačům proudových rádií. Není v tom úkrok ke komerci ani touha zalíbit se, spíš snaha neuzavírat se do ghetta, nekomunikovat jen se „svými“. To Jiří Dědeček takovou potřebou zjevně netrpí, jeho písně jsou i v kapelovém aranžmá jaksi hospodsky tradiční a dodnes zásadně závislé na míře údernosti a neotřelosti rýmů. V jejich spřádání je naštěstí Dědeček stále extratřída, což se už nedá říci o místy až otravné interpretaci a projevu skupiny, která je písničkáři spíš na obtíž.
Dávní spoluhráči jsou dnes každý jinde – a z jejich aktuálních desek je to zatraceně znát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...