Sv. Prokop a Vojtěch
Včera jsme v duchu společně vykročili na barokní most před hradem Valdštejnem, zdobený sochami českých patronů, a dnes se, laskaví posluchači, zastavíme hned u první dvojice těchto plastik. Tvoří ji svatý Prokop a svatý Vojtěch. Oba byli duchovními pastýři.
O svatém Vojtěchovi, druhém pražském biskupovi a prvním z naší české krve, legendy vyprávějí, jak při svých poutích po české zemi několikrát spočinul a vyprošoval Boží požehnání celé naší vlasti. Vždyť si byl dobře vědom, že tu žijí ti, kdo byli svěřeni jeho modlitbám a kdo v něm měli mít dobrého pastýře po vzoru Kristově. I přes dramatické osudy, které jeho život provázely, stále měl na mysli dobro a spásu nejen svých věrných a milovaných, ale i těch, kdo jeho poselství Božího pokoje zůstávali vzdáleni. Právem se v den jeho svátku čte evangelium o Kristu jako Dobrém pastýři, který dává život za své ovce. A naše nejstarší duchovní píseň Hospodine pomiluj ny, kterou tradice svatému Vojtěchovi připisuje, jako by opravdu vycházela z jeho úst, když spolu s prosbami o hojnost a pokoj v naší zemi pozvedal svou pravici k požehnání.
Také svatý Prokop byl oním dobrým pastýřem, snažícím se naplnit a uvést ve skutek ona zmíněná Kristova slova. Pod jeho opatskou berlou byli chráněni především ti, kdo se spolu s ním snažili v sázavském klášteře sloužit Bohu modlitbou chvály a prací pro své bližní. Ale středověké prokopské legendy zároveň připomínají, že sázavský opat se v dobrotě, štědrosti a lásce skláněl i k těm, kdo žili v okolí jeho kláštera či kdo v nouzi i v jiných potřebách zavítali k jeho branám. "Plný plamenné lásky, obdařený vlídnou pohostinností..., mluvou svatých kázání svlažoval srdce svých posluchačů jako déšť jarní, v pravý čas vylitý a rádlem své učenosti s velkým užitkem pozvedal jejich mysl."
V obou světcích, Vojtěchovi i Prokopovi, tak máme skvělé příklady laskavosti a dobroty. Denní modlitba církve přináší o svátcích duchovních pastýřů krásnou prosbu: Bože, dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ. V souřadnicích našeho života prakticky téměř vždycky nacházíme někoho, kdo by mohl patřit mezi ty, kdo nás vedou. Nejsou to jen naši představení duchovní, ale třeba i ti, kterým byla svěřena odpovědnost za místo kde žijeme, za obec, město, společnost či stát. Na ně bychom dnes při naší duchovní pouti mohli vzpomenout a poprosit v duchu za to, aby se na nich ona prosba stále více naplňovala - aby především své poslání opravdu vykonávali s láskou, nejen z touhy po zisku a pomíjivé slávě - a abychom v jejich skutcích mohli - podobně jako u svatého Vojtěcha a Prokopa - spatřovat i odlesk lásky nejvyšší.
Nejposlouchanější
-
Tragédie Liblice. Mysteriózně-špionážní vesnické krimi s prvky utopického thrilleru z dílny VOSTO5
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
