Šumava literární a autentická
Literární Šumava, soutěž vypisovaná Městskou knihovnou v Klatovech, slaví letos patnáct let trvání. Vyhlašuje se ve dvou kategoriích žánrových - v poezii a próze - a ve dvou věkových - do 25 let a nad tuto hranici. Z každého ročníku vychází sborník oceněných prací.
Literární Šumava je do značné míry pod patronací Českého rozhlasu Plzeň, který pravidelně vysílá komponovaný pořad z vítězných prací a z jehož literární redakce je vždy alespoň jeden porotce - vedle kolegů ze Západočeské univerzity a Střediska západočeských spisovatelů. Rozhlasoví moderátoři také připravují a v klatovské knihovně přednášejí pásmo ukázek z vítězných prací a Český rozhlas Plzeň vypisuje zvláštní Cenu Františka Pravdy.
Čtení soutěžních prací Literární Šumavy je vždy zážitkem, i kdyby jím měla být jenom zpráva o životních pocitech, vlivech, společenské atmosféře a jazyce současnosti. Letos byla, zejména v próze, zážitkem i většina soutěžních textů.
Literární Šumava nemá ve starší kategorii věkové omezení, a proto jsou jejími autory často lidé pokročilého věku: někteří přispívají pravidelně už od založení soutěže a jsou tak ve tvůrčím dialogu s lidmi, s nimiž by se jinak nesetkali. V tomto dialogu s jazykem a časem se otevírají zasuté končiny v lidských myslích, vytěsněné vzpomínky na nacistickou okupaci, na osvobození v pětačtyřicátém, na osmašedesátý, na ne vždy idylické rodinné vztahy a příhody. Lidé se rozpomínají na svou víru, na dětské rodinné rituály, na místní šlechtu, na židovské sousedy. A není to móda, jako že teď se o tomhle píše, je to hledání a formulování pravdy o vlastní existenci.
Ti mladší, kteří ještě nic nepamatují, experimentují s příběhem i jeho výrazem. Proti poetice 90. let však došlo ke změně: jako by to nízké v člověku, to, nač není hrdý, ale o čem nechce lhát, celá ta poetika ošklivosti, cynismu a popřených tabu, přešly do režie sdělovacích prostředků, takže se autoři ve vlastní tvorbě obracejí spíše k metafyzickým jevům: k zázraku tvorby, moci přírody, nejistotě obrazu, ale i k sebeironii, pocitu vlastní bezvýznamnosti, plynutí času.
Kromě tří ocenění v každé kategorii je udělována i Cena Šumavy za text, v němž téma Šumavy zaznívá ve tvořivě uchopeném díle, jež se dotýká souvislostí nejen zjevných. A rozhlasová Cena Františka Pravdy patří tomu z autorů, jehož dílo má vedle slovesných kvalit i významný etický rozměr, tak jak tomu bylo u tohoto spisovatele, kněze a vychovatele na zámku v Hrádku u Sušice na přelomu 19. a 20. století.
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Město ve stínu. Soumračné příběhy Jakuby Katalpy, Anny Bolavé, Franze Werfela a dalších autorů
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Anna Saavedra: Dům U Sedmi švábů. Příběh magické stavby, kterou se majitel rozhodl zdemolovat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka