Stvoření muže a ženy

Připomeňme, že první zpráva říká: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ Druhá zpráva říká, že Bůh stvořil z prachu země (adama) nejprve člověka (adam), oživil ho, a teprve později ho uspal, aby „Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.“ Zprávy hovoří nejen o odlišném způsobu stvoření, ale používají i jiná označení pro muže a ženu.

Jeden z mnoha rabínských výkladů říká, že Adam byl oboupohlavní bytost, androgyn, a odebrání žebra ve skutečnosti znamená rozdělení jediné bytosti na muže a ženu. Hebrejské slovo pro „žebro“ totiž znamená i „strana“, takže je možné text číst jako zprávu o genderově korektní operaci. Jak rabíni dále praví, právě skutečnost, že muž a žena původně tvořili jednu kosmickou bytost, způsobuje, že přes všechny odlišnosti a překážky po sobě stále touží – totiž touží po oné původní Jednotě, spojení se svojí druhou polovinou. Ženatý muž se hebrejsky řekne „iš šalem“, tedy „celistvý, dokonalý muž“. Teprve když se ožení, vstoupil do Jednoty. Neženatí židovští muži, pokud takoví vůbec existovali, byli v historii vždy pod silným nátlakem. Vždyť nejdůležitějším úkolem každého muže je podle Bible „plodit se a množit se a naplnit zemi“, a to, jak známo, muž nezvládne sám. Mimochodem tato skutečnost je velice silným argumentem gnostické tradice poukazující na skutečnost, že Ješua ha-Nocri / Ježíš Nazaretský by stěží požíval takové autority mezi učedníky, kdyby byl svobodný.

Přijmeme-li tuto interpretaci za vysvětlení biblického textu, vypadá to, že zpráva o stvoření muže a ženy je plně partnerská a nepreferuje jedno pohlaví před druhým. V první zprávě jsou muž a žena označeni termíny pro mužský a ženský rod, nebo chcete-li, samce a samici (zachar u-nkeva). Druhá zpráva používá označení „muž a žena“ – „iš we-išša“. Cítím, jak se vaše romantická fantazie po ránu rozběhla… jak dojemně blízká tato slova jsou… jistě vyjadřují sounáležitost, která je přes všechna úskalí muži a ženě vlastní…

Bohužel vás musím zklamat. Slova nejsou příbuzná, mají odlišný semitský kořen. Vlastně je to jako ve skutečnosti. Až na pár detailů vypadají muži a ženy zvenčí podobně. Skryté před zraky však dřímají poměrně zásadní vnitřní i vnější rozdíly.

A proč ne? Alespoň se nenudíme. Odlišnost nevylučuje partnerství. Být sice odlišnou, ale partnerkou, je pro ženu určitě lepší, než být až na konci řady, po rostlinách a zvířatech, z mužského těla stvořená pomocnice.