Jacques Cazotte: Zamilovaný ďábel. Ivan Trojan jako šlechtic, který si zahrává s temnými silami
Román francouzského spisovatele z konce 18. století vypráví příběh španělského šlechtice Álvara, který se pokusí vyvolat ďábla, jenž se mu zjeví v podobě krásné dívky Biondetty. Poslouchejte online po dobu osmi týdnů po odvysílání.
Francouzský spisovatel, královský úředník a člen dijonské Akademie věd a literatury Jacques Cazotte (1719–1792) je považován za předchůdce francouzské fantastické literatury, obdivovali ho a navazovali na něj francouzští romantici a ve 20. století surrealisté. Jeho „španělská novela“ Zamilovaný ďábel o šlechtici Álvarovi, který troufale vyvolá ďábla, ale ten na sebe vezme podobu půvabné nevinné dívky a začne ho svádět, vyšla poprvé roku 1772.
Málokteré dílo světové literatury se dočkalo tak bohatého ohlasu. Francouzský básník Gérard de Nerval Cazottovi věnoval jednu kapitolu svých studií Osvícení (1852): „Tato kniha je slavná z mnoha důvodů: vyniká nad ostatními Cazottovými díly půvabem a dokonalostí detailů a všechny je předčí originalitou koncepce.“
Německý prozaik E. T. A. Hoffmann byl dílem okouzlen: „V té době se mi dostala do rukou kniha, která na mě učinila takový dojem, že si jej stále ještě nedokážu vysvětlit; mluvím o podivuhodné Cazottově knize. (…) Neviděl jsem a neslyšel nic než půvabnou Biondettu; stejně jako Álvaro jsem prodělával slastná muka. (…) Cazottova kniha se mi stala kouzelným zrcadlem, v němž se odrážel můj vlastní osud.“
Argentinský spisovatel Jorge Luis Borges o Zamilovaném ďáblovi poučeně napsal: „V Biondettě nezůstalo nic z obludného zjevení, jež odpovědělo na Alvarovo zaklínadlo v rozvalinách Portici italským Che vuoi... Maska se stává obličejem; ďábelská svůdnice je svedenou ženou, trpící a žalující, a zůstane jí po celou dobu vyprávění.“
Cazottův Zamilovaný ďábel se stal předlohou nejednoho pozdějšího díla: jak prokázal literární historik Albert Béguin, Friedrich Schiller si ze Zamilovaného ďábla vypůjčil některé detaily do své nedokončené povídky Jasnovidec (1787). Část jejího děje se odehrává v Benátkách a na březích Brenty. Hlavní postava povídky – kníže nadšený do magie – má tajuplného sluhu jménem Biondello, který je nadán rozmanitými vlohami a koná podezřelé aktivity. Kníže ho jednou přistihne při hře na harfu v opuštěné místnosti.
Cazotta znali i Charles Nodier, Théophile Gautier a Charles Baudelaire. V závěrečném verši básně Posedlý (1859) cituje Baudelaire zaklínadlo, jež Biondetta nutí vyslovit Álvara: „Ó Belzebube můj, já nad vše zbožňuji tě!“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Město ve stínu. Soumračné příběhy Jakuby Katalpy, Anny Bolavé, Franze Werfela a dalších autorů
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Anna Saavedra: Dům U Sedmi švábů. Příběh magické stavby, kterou se majitel rozhodl zdemolovat
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.