Štědrý pocestný

Jednou k ní přišel nějaký pocestný a prosil o polívku. Selka zrovna uvařila, vonělo to až na dvůr. Ale řekla, že nemá nic a poslala ho pryč.

Pocestný měl velký hlad a tak zabouchal na dveře sousední chalupy. Vdova, která tam žila s devíti dětmi, ho pozvala dovnitř. Zrovna seděly kolem stolu a na něm stál hrnec s polívkou.

„Pojď dál,“ povídá, „zrovna budeme jíst, dej si s námi!“

Pocestný si sedl ke stolu, vzal talíř a nabral si z něj trochu polívky. Byla to hubená polívka chudých, omastku v ní mnoho nebylo. Jedl pomalu, přikusoval chléb, a když se najedl, sáhl do kapsy a vytáhl prázdný měšec.

„Dám ti za něj tolik peněz, kolik bylo ok na polívce!“

A co se nestalo! Měšec byl najednou plný a penízky se z něj sypaly jeden za druhým.

To bylo v chalupě najednou radosti. Všichni se hlasitě smáli, až se ten smích donesl i sousedce. Připlížila se pod okno chalupy a kouká se dovnitř. Cože je tam takové veselí? A vidí, na stole se blýská hromada peněz a další peníze se sypou z měšce, který drží v rukou pocestný.

Že já hloupá pocestného vyhnala, pomyslela si a doběhla k vrátkům, aby ho stihla, až půjde kolem.

Ten už se loučil, že půjde dál.

Jen co vyšel na cestu před dům, chytla ho za rukáv selka. A že není zbytí, má jít na polívku k ní. „Už jsem uvařila,“ povídá, „chci tě pohostit!“

Pocestný namítl, že je sytý, ale táhla ho dovnitř, ať se bránil, jak chtěl.

Nalila mu vrchovatý talíř polívky a myslí si, kolik asi za ní peněz dostane, když vdově dal takovou hromadu. Polívka byla vepřová, maštěná, až se pocestnému pusa leskla. Selka na sobě nešetřila.

Když pocestný dojedl, vztyčil se a povídá:

„Dám ti za ní tolik peněz, kolik bylo na ní mastných ok!“ A tahá měšec. Jenže jak byla ta polívka přemaštěná, omastek se v ní slil jen v jedno oko.

Jedna mince cinkla o stůl.

Selka zuřila, co saň lítá!

Ale nemohla dělat nic, pocestný se otočil na podpatku a šel pryč.

A vdova? Vydala se do města na trh. Do nůše nakoupila plátno na košile, devět párů bot a devět velkých cukrkandlů, aby si to svoje štěstí řádně užili!

Od té doby se v téhle vesnici dveře před pocestnými nezavřely. Co kdyby se tenhle chlapík ještě někdy vrátil?

Ale dobrý Pán Bůh zkouší lidi i jinými cestami…